Psalms 139

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Davidin Psalmi, edelläveisaajalle. Herra! sinä tutkit minua, ja tunnet minun.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Joko minä istun eli nousen, niin sinä sen tiedät: sinä ymmärrät taampaa ajatukseni.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Joko minä käyn eli makaan, niin sinä olet ympärilläni, ja näet kaikki tieni.

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

Sillä katso, ei ole sanaakaan kieleni päällä, joita et sinä Herra kaikkia tiedä.

Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

Sinä olet tehnyt jälkimäiseni ja ensimäiseni, ja pidät sinun kätes minun päälläni.

Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

Senkaltainen tieto on minulle ylen ihmeellinen ja ylen korkia, etten minä voi sitä käsittää.

Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Kuhunka minä menen sinun hengestäs? ja kuhunka minä sinun kasvois edestä pakenen?

Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

Jos minä astuisin ylös taivaaseen, niin sinä siellä olet: jos minä vuoteeni helvetissä rakentaisin, katso, sinä myös siellä olet.

Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

Jos minä ottaisin aamuruskon siivet, ja asuisin meren äärissä,

I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

Niin sinun kätes sielläkin minua johdattais, ja sinun oikia kätes pitäis minun.

Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

Jos minä sanoisin: pimeys kuitenkin peittää minun, niin on myös yö valkeus minun ympärilläni.

Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

Sillä ei pimeys sinun edessäs pimitä, ja yö valistaa niinkuin päivä; pimeys on niinkuin valkeus.

Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

Sinun hallussas ovat minun munaskuuni: sinä peitit minun äitini kohdussa.

Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

Minä kiitän sinua sen edestä, että minä niin aivan ihmeellisesti tehty olen: ihmeelliset ovat sinun tekos, ja sen minun sieluni kyllä tietää.

Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

Ei minun luuni olleet sinulta salatut, kuin minä siinä salaisesti tehty olin, kuin minä maan sisällä niin taitavasti koottu olin.

Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

Sinun silmäs näkivät minun, kuin en vielä valmistettu ollut, ja kaikki päivät sinun kirjaas olivat kirjoitetut, jotka vielä oleman piti, joista ei yksikään silloin vielä tullut ollut.

Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

Mutta kuinka kalliit ovat minun edessäni, Jumala, sinun ajatukses? kuinka suuri on heidän lukunsa?

Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

Jos minä heitä lukisin, niin ne olisivat usiammat kuin santa: kuin minä herään, olen minä vielä tykönäs.

Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

Jumala, jospa tappaisit jumalattomat, ja verikoirat minusta poikkeisivat.

Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

Sillä he puhuvat sinusta häpiällisesti, ja sinun vihollises turhaan lausuvat (sinun nimes).

Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

Herra, minä tosin vihaan niitä, jotka sinua vihaavat, ja minä närkästyn heistä, jotka karkaavat sinua vastaan.

Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

Täydestä todesta minä heitä vihaan; sentähden ovat he minulle viholliset.

Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

Tutki minua, Jumala, ja koettele sydämeni: kiusaa minua, ja ymmärrä, kuinka minä ajattelen.

A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

Ja katsos, jos minä pahalla tiellä lienen, niin saata minua ijankaikkiselle tielle.