Psalms 122

Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

Davidin veisu korkeimmassa Kuorissa. Minä iloitsen niistä, jotka minulle sanovat: että me menemme Herran huoneeseen,

A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

Ja että meidän jalkamme pitää seisoman sinun porteissas, Jerusalem.

Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

Jerusalem on rakennettu kaupungiksi, johon on tuleminen kokoon,

Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

Että sukukunnat astuisivat sinne ylös, Herran sukukunnat, Israelille todistukseksi, kiittämään Herran nimeä.

Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

Sillä siellä ovat istuimet rakennetut tuomittaa, Davidin huoneen istuimet.

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

Toivottakaat Jerusalemille rauhaa: he menestyköön, jotka sinua rakastavat!

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

Rauha olkoon sinun muureis sisällä, ja onni sinun huoneissas!

Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

Minun veljieni ja ystäväini tähden minä toivotan nyt sinulle rauhaa!

Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

Herran meidän Jumalamme huoneen tähden etsin minä sinun parastas.