Proverbs 30

Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.

Agurin Jakenin pojan pojan sanat ja opetus, jonka se mies pujui Itielille, Itielille ja Ukkalille.

Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

Minä olen kaikkein hulluin, ja ihmisten ymmärrys ei ole minussa.

Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

En minä ole oppinut viisautta, ja en tiedä pyhäin taitoa.

Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

Kuka taivaaseen menee ylös ja tulee alas? kuka käsittää tuulen pivoonsa? kuka sitoo veden vaatteeseen? kuka 0n asttanut kaikki maan ääret? mikä on hänen nimensä? kuinka hänen poikansa kutsutaan? tiedätkös?

Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

Kaikki Jumalan sanat ovat kirkastetut, ja ovat kilpi niille, jotka uskovat hänen päällensä.

Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

Älä lisää hänen sanoihinsa, ettei hän sinua rankaisisi, ja sinä löyttäisiin valehteliaksi.

Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

Kahta minä sinulta anon, ettes minulta niitä kieltäisi, ennenkuin minä kuolen:

Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

Väärä oppi ja valhe olkoon minusta kaukana: köyhyyttä ja rikkautta älä minulle anna; vaan anna minun saada määrätty osani ravinnosta.

Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

Etten minä, jos minä ylen ravituksi tulisin, kieltäisi sinua ja sanoisi: kuka on Herra? eli, jos minä ylen köyhäksi tulisin, varastaisi, ja syntiä tekisi Jumalani nimeä vastaan.

Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

Älä kanna palvelian päälle hänen isäntänsä edessä, ettei hän sinua kiroilisi ja sinä niin nuhteeseen tulet.

Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

On niitä, jotka kiroilevat isäänsä ja ei siunaa äitiänsä.

Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

On niitäkin, jotka luulevat itsensä puhtaaksi, ja ei ole kuitenkaan saastaisuudestansa pestyt.

Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

Ovat myös, jotka silmänsä nostavat, ja silmälautansa korottavat;

Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

Ja ovat, joilla on miekka hammasten siassa, ja veitset heidän syömähampainansa, ja syövät vaivaiset maan päältä, ja köyhät ihmisten seasta.

Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

Verenimijällä on kaksi tytärtä: tuo tänne, tuo tänne. Kolme on tyytymätöintä, ja tosin neljä ei sano kyllä olevan:

Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.

Helvetti, vaimon suljettu kohtu, maa, joka ei vedellä täytetä: ja tuli ei sano: jo kyllä on.

Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

Silmä joka häpäisee isäänsä, ja katsoo ylön totella äitiänsä, sen kaarneet ojan tykönä hakkaavat ulos, ja kotkan pojat syövät.

Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

Kolme minulle ovat ihmeelliset, ja neljää en minä tiedä:

Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

Kotkan tiet taivaan alla, käärmeen retket kalliolla, haahden jäljet meren keskellä, ja miehen jäljet piian tykö.

Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

Niin on myös porton polut: hän syö ja pyyhkii suunsa, ja sanoo: en minä mitään pahaa ole tehnyt.

Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

Kolmen kautta maakunta tulee levottomuuteen, ja tosin neljää hän ei voi kärsiä:

Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

Kuin palvelia rupee hallitsemaan, kuin hullu ylen ravituksi tulee,

Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

Kuin ilkiä naitetaan, ja kuin piika tulee emäntänsä perilliseksi.

Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

Neljä on pientä maan päällä, ja ovat toimellisemmat viisaita.

Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

Myyriäiset, heikko väki, jotka kuitenkin elatuksensa suvella toimittavat;

Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

Kaninit, heikko väki, jotka kuitenkin pesänsä kalliolle tekevät;

Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

Heinäsirkoilla ei ole kuningasta, kuitenkin he lähtevät kaikki ylös joukossansa;

Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

Hämähäkki kehrää käsillänsä, ja on kuninkaan linnoissa.

Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

Kolmella on jalo käyntö, ja tosin neljä astuu hyvin:

Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

Jalopeura, voimallinen petoin seassa, joka ei palaja kenenkään edestä;

Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

Hurtta, jolla vahvat sivut ovat, ja kauris, ja kuningas, jota vastaan ei kenkään tohdi.

Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

Jos sinä olet tyhmästi tehnyt, ja korottanut sinuas, ja jos sinä olet jotakin pahaa ajatellut, niin laske käsi suus päälle.

Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.

Joka rieskaa kirnuu, hän tekee voita: ja jokaa nenää pusertaa, hän vaatii ulos veren: ja joka vihaa kehoittaa, hän vaatii riitaan.