Proverbs 29

Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

Joka kuritukselle on uppiniskainen, hän äkisti kadotetaan ilman yhdetäkään avuta.

Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.

Kuin vanhurskaita monta on, niin kansa iloitsee; vaan kuin jumalatoin hallitsee, niin kansa huokaa.

Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.

Joka viisautta rakastaa, hän iloittaa isänsä; mutta joka huoria elättää, hän tuhlaa tavaraansa.

Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.

Kuningas rakentaa oikeudella valtakunnan; vaan lahjain ottaja sen turmelee.

Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.

Joka lähimmäisensä kanssa liehakoitsee, hän hajoittaa verkon jalkainsa eteen.

Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.

Kuin paha syntiä tekee, niin hän hänensä paulaan sekoittaa; vaan vanhurskas riemuitsee, ja hänellä on ilo.

Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.

Vanhurskas tuntee köyhän asian; vaan jumalatoin ei ymmärrä viisautta.

Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.

Pilkkaajat hajoittavat kaupungin; vaan viisaat asettavat vihan.

Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.

Kuin viisas tulee tyhmän kanssa oikeutta käymään, joko hän on vihainen eli iloinen, niin ei ole hänellä yhtään lepoa.

Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.

Verikoirat vihaavat siviää; vaan vanhurskaat holhovat häntä.

Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.

Tyhmä vuodattaa kaiken henkensä; vaan viisas sen pidättää.

Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.

Päämies, joka valhetta rakastaa, hänen palveliansa ovat kaikki jumalattomat.

Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.

Köyhä ja rikas kohtasivat toinen toisensa: Herra valaisee heidän molempain silmänsä.

Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

Kuningas, joka uskollisesti tuomitsee köyhiä, hänen istuimensa vahvistetaan ijankaikkisesti.

Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

Vitsa ja rangaistus antaa viisauden; vaan itsevaltainen lapsi häpäisee äitinsä.

Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.

Jossa monta jumalatointa on, siinä on monta syntiä; vaan vanhurskaat näkevät heidän lankeemisensa.

Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.

Kurita poikaas, niin hän sinua virvoitaa, ja saattaa sielus iloiseksi.

Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.

Kuin ennustukset loppuvat, niin kansa hajoitetaan; vaan autuas kätkee lain.

Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.

Palvelia ei anna itsiänsä kurittaa sanoilla; sillä vaikka hän sen ymmärtää, niin ei hän vastaa.

Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

Jos sinä näet jonkun, joka on nopsa puhumaan: enempi on toivoa tyhmästä kuin hänestä.

Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.

Jos palvelia nuoruudesta herkullisesti pidetään, niin hän tahtoo sitte poikana olla.

Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.

Vihainen mies saattaa riidan, ja kiukkuinen tekee monta syntiä.

Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.

Ylpeys kukistaa ihmisen; vaan kunnia korottaa nöyrän.

Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.

Joka varkaan kanssa on osallinen, hän vihaa sieluansa, niin myös se, joka kuulee kirouksen ja ei ilmoita.

Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

Joka pelkää ihmistä, hän tulee lankeemukseen; mutta joka luottaa Herraan, hän tulee pidetyksi ylös.

Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.

Moni etsii päämiehenkasvoja; mutta jokaisen tuomio tulee Herralta.

Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.

Jumalatoin ihminen on vanhurskaille kauhistus; ja joka oikialla tiellä on, hän on jumalattomalle kauhistus.