Proverbs 15

Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.

Suloinen vastaus hillitse vihan, mutta kova sana saattaa mielen karvaaksi.

Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

Viisasten kieli saattaa opetuksen suloiseksi, vaan tyhmäin suu aina hulluuta sylkee.

Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

Herran silmät katselevat joka paikassa, sekä pahat että hyvät.

Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.

Terveellinen kieli on elämän puu: vaan valhettelevainen saattaa sydämen kivun.

Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

Tyhmä laittaa isänsä kurituksen; vaan joka rangaistuksen ottaa, hän tulee taitavaksi.

V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.

Vanhurskaan huoneessa on yltäkyllä; vaan jumalattoman saalis on hävintö.

Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

Viisasten huulet jakavat neuvoa; vaan tyhmäin sydän ei ole niin.

Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.

Jumalattoman uhri on Herralle kauhistus; vaan jumalisten rukous on hänelle otollinen.

Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.

Jumalattoman tie on Herralle kauhistus; vaan joka vanhursjautta noudattaa, on hänelle rakas.

Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.

Kuritus on sille paha, joka hylkää tiensä: ja joka rangaistusta vihaa, hänen pitää kuoleman.

Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?

Helvetti ja kadotus on Herran edessä: kunka paljon enemmin ihmisten lasten sydämet.

Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.

Ei pilkkaaja rakasta sitä, joka häntä rankaisee, ja ei hän mene viisasten tykö.

Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

Iloinen sydän tekee iloiset kasvot; vaan koska sydän on surullinen, niin rohkeus raukee.

Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.

Ymmärtäväinen sydän etsii viisautta; vaan tyhmäin suu tyhmyydellä ravitaan.

Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.

Surullisella ihmisellä ei ole koskaan hyvää päivää; vaan jolla hyvä sydän on, hänellä on joka päivä vieraspito.

Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.

Parempi on vähä Herran pelvossa, kuin suuri tavara ilman lepoa.

Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.

Parempi on ateria kaalia rakkaudessa, kuin syötetty härkä vihassa.

Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

Vihainen mies saattaa toran matkaan; mutta kärsivällinen asettaa riidan.

Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.

Laiskan tie on orjantappurainen; vaan hurskasten tie on tasainen.

Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

Viisas poika iloittaa isänsä, ja hullu ihminen häpäisee äitinsä.

Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.

Hulluulle on tyhmyys iloksi; vaan toimellinen mies pysyy oikialla tiellä.

Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

Aivoitus raukee ilman neuvoaa; vaan jossa monta neuvonantajaa on, se on vahva.

Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

Se on ihmisen ilo, että hän toimella vastata taitaa, ja aikanansa sanottu sana on otollinen.

Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.

Elämän tie johdattaa viisaan ylöspäin, välttämään helvettiä, joka alhaalla on.

Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.

Herra ylpeiden huoneet kukistaa, ja vahvistaa lesken rajat.

Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.

Ilkiäin aivoitukset ovat Herralle kauhistukseksi; vaan toimellinen puhe on otollinen.

Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.

Ahneudella voitetut kukistavat oman huoneensa; vaan joka lahjoja vihaa, saa elää.

Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.

Vanhurskaan sydän ajattelee vastausta; vaan jumalattoman suu ammuntaa pahaa.

Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.

Herra on kaukana jumalattomista; vaan hän kuulee vanhurskasten rukoukset.

To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.

Suloinen kasvo iloittaa sydämen: hyvä sanoma tekee luut lihaviksi.

Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.

Korva, joka kuulee elämän rangaistusta, on asuva viisasten seassa.

Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.

Joka ei itsiänsä salli kurittaa, se katsoo ylön sielunsa; vaan joka rangaistusta kuulee, hän tulee viisaaksi.

Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.

Herran pelko on kuritus viisauteen, ja kunnian edellä käy nöyryys.