Proverbs 13

Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
Viisas poika ottaa isänsä kurituksen, mutta pilkkaaja ei tottele rangaistusta.
Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
Suunsa hedelmästä kukin nautitsee hyvää, vaan jumalattomain sielu vääryyttä.
Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
Joka suunsa hallitsee, hän saa elää; vaan joka suunsa toimettomasti avajaa, se tulee hämmästykseen.
Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
Laiska pyytää ja ei saa, mutta viriät saavat yltäkylläisesti.
Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
Vanhurskas vihaa valhetta, mutta jumalatoin häpäisee ja pilkkaa itsiänsä.
Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
Vanhurskaus varjelee nuhteettoman, mutta jumalatoin meno kukistaa syntisen.
Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
Moni on köyhä suuressa rikkaudessa, ja moni rikas köyhyydessänsä.
Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
Rikkaudellansa taitaa joku lunastaa henkensä; mutta joka köyhä on, ei hän kuule kuritusta.
Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
Vanhurskasten valkeus tekee iloiseksi, vaan jumalattomain kynttilä sammuu.
Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
Ylpeiden seassa on aina riita, mutta viisaus saattaa ihmisen toimelliseksi.
Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
Rikkaus vähenee tuhlatessa, vaan koossa pitäin se enenee.
Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
Viivytetty toivo vaivaa sydäntä; vaan kuin se tulee, jota hän toivoo, se on elämän puu.
Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
Joka sanan katsoo ylön, hän turmelee itsensä; mutta joka käskyä pelkää, hän rauhassa vaeltaa.
Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
Viisaan oppi on elämän lähde, Välttämään kuoleman paulaa.
Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
Hyvä neuvo on otollinen; vaan ylönkatsojain tie on kova.
Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
Viisas tekee kaiken toimellisesti, vaan hullu ilmoittaa tyhmyyden.
Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
Jumalatoin sanansaattaja lankee onnettomuuteen, vaan totinen lähetys on terveellinen.
Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
Joka kurituksen hylkää, hänellä on köyhyys ja häpiä; vaan joka antaa itsensä rangaista, hän tulee kunniaan.
Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
Kun toivo tulee täytetyksi, niin sydän iloitsee; mutta joka pahuutta välttää; on hulluille kauhistukseksi.
Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
Joka viisasten kanssa käyskentelee, hän tulee viisaaksi; vaan joka hulluin kumppani on, hän tulee vahinkoon.
Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
Pahuus noudattaa syntisiä, mutta vanhurskaille kostetaan hyvyydellä.
Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
Hyvällä on perilliset lasten lapsissa; vaan syntisen tavara vanhurskaalle säästetään.
Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
Paljo ruokaa on köyhän kynnössä; vaan jotka vääryyttä tekevät, ne hukkuvat.
Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
Joka vitsaansa säästää, hän vihaa lastansa; vaan joka häntä rakastaa, hän aikanansa sitä kurittaa.
Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
Vanhurskas syö, että hänen sielunsa ravittaisiin; vaan jumalattomain vatsa on tyytymätöin.