Job 35

Ještě mluvil Elihu, a řekl:
Ja Elihu vastasi ja sanoi:
Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?
Luuletkos sen oikiaksi, ettäs sanot: minä olen hurskaampi Jumalaa?
Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?
Sillä sinä sanot: mitä siitä hyvää on, mitä se auttaa, jos joku välttää syntiä?
Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.
Minä vastaan sinua sanoilla, ja sinun ystäviäs sinun kanssas.
Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.
Katso taivaasen ja näe, ja katso pilviin, että ne ovat korkiammat sinua.
Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?
Jos sinä syntiä teet, mitäs taidat hänelle tehdä? ja jos sinun pahuutes on suuri, mitäs taidat hänelle tehdä?
Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?
Ja jos sinä olet hurskas, mitäs taidat hänelle antaa? eli mitä hän ottaa sinun kädestäs?
Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.
Ihmiselle sinun kaltaiselles tekee sinun pahuutes jotakin, ja ihmisen lapselle sinun hurskautes.
Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,
Ne huutavat, kuin heille paljo väkivaltaa tapahtuu, ja valittavat voimallisten käsivartta,
Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.
Jotka ei sano: Kussa on Jumala, minun Luojani, joka yöllä tekee virret?
On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.
Joka meitä tekee oppineemmaksi eläimiä maan päällä, ja taitavammaksi taivaan lintuja.
Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.
Mutta he valittavat pahain ylpeyttä; ja ei hän kuule heitä.
A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.
Sillä ei jumala kuule turhaa, ja Kaikkivaltias ei katso sitä.
Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.
Nyt sinä sanot: et sinä näe häntä; mutta tuomio on hänen edessänsä, vaan odota häntä.
Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.
Jos ei hänen vihansa niin äkisti kosta, ja ei ole tietävinänsä, että siinä niin monta rikosta on;
A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.
Sentähden on Job turhaan suunsa avannut ja taitamattomia puheita puhunut.