Job 32

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Niin ne kolme miestä lakkasivat vastaamasta Jobia, että hän piti itsensä hurskaana.

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

Mutta Elihu Barakelin poika Busista, Ramin sukukunnasta, vihastui Jobin päälle, että hän piti sielunsa hurskaampana Jumalaa,

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

Ja närkästyi kolmen ystävänsä päälle, ettei he mitään vastausta löytäneet, ja kuitenkin tuomitsivat Jobin.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

Sillä Elihu odotti niinkauvan kuin he puhuivat Jobin kanssa, että he olivat vanhemmat häntä.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

Kuin Elihu näki, ettei vastausta ollut kolmen miehen suussa, vihastui hän.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Ja näin vastasi Elihu Barakelin poika Busista ja sanoi: minä olen nuori, ja te olette vanhat, sentähden minä häpesin ja pelkäsin osoittaa teille minun taitoani.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Minä ajattelin: puhukaan vuodet, ja vanhuus osoittakoon taitonsa.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Mutta henki on ihmisessä; ja Kaikkivaltiaan henki tekee hänen ymmärtäväiseksi.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

Suuret ei ole taitavimmat, eikä vanhat ymmärrä, mikä oikeus on.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Sentähden minäkin puhun. Kuulkaat minua: minäkin osoitan tietoni.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

Katso, minä olen odottanut teidän puhuissanne, minä olen ottanut teidän ymmärryksestänne vaarin, siihenasti että te olisitte osanneet oikeuden.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Ja minä olen ottanut teistä vaarin; ja katso, ei ole yksikään teistä Jobia nuhdellen voittanut, eli hänen sanaansa vastata taitanut.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Ettette sanoisi: me olemme löytäneet taidon; että Jumala on hänen hyljännyt, ja ei yksikään muu.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

Sillä ei hän ole minua vastaan puhunut, enkä minä vastaa häntä niinkuin te puhuitte.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

He pelkäävät, ja ei taida silleen mitään vastata, eikä mitään puhua.

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

Että minä olen odottanut, ja ei he taida mitään puhua; vaan he vaikenivat, ja ei enää vastaa mitään.

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

Niin minä vastaan kuitenkin osani, ja osoitan tietoni.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Sillä minä olen niin täynnä sanoja, että minun henkeni ahdistaa minun vatsaani.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

Katso, minun vatsani on niinkuin viina, jonka henki ei avattu ole, joka uudet leilit särkee.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

Minun täytyy puhua, että minä saisin henkeni vetää: minun täytyy avata huuleni ja vastata.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

En minä muotoa katso, enkä ihmisen mielen perään puhu.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

Sillä en minä tiedä (jos minä niin teen), että minun Luojani tempaa äkisti minun pois.