Job 28

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

Hopialla on hänen lähtemisensä, ja kullalla sia, jossa valetaan.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

Rauta otetaan maasta, ja kivistä vaski valetaan.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

Pimeydelle asetti hän lopun, ja kaiken täydellisyyden hän tutki, niin myös kiven, joka paksussa pimeydessä on, ja kuoleman varjon.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

Siitä vuotaa senkaltainen osa, että ympäriasuvaiset ei taida siitä jalkaisin käydä ylitse: se tyhjetään ihmisiltä ja vuotaa pois.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

Vilja kasvaa maasta, jonka alla se muutetaan niinkuin tuulelta.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

Saphiri löydetään muutamista paikoista, ja maan kokkareita, joissa kultaa on.

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

Sitä polkua ei ole yksikään lintu tuntenut, eikä variksen silmä nähnyt.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

Ne ylpiät sikiät ei ole sitä sotkuneet, eikä jalopeura käynyt sen päällä.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

Kädellä kallioon ruvetaan, ja vuoret ylösalaisin kukistetaan.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Ojat lasketaan kallioista, ja kaikkein kalliimmatkin näkee silmä.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Virrat estetään juoksemasta, ja ne ilmoitetaan, mitkä näissä peitetyt ovat.

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

Mutta kusta taito löydetään, ja kussa on ymmärryksen sia?

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

Ei yksikään ihminen tiedä hänen siaansa, eikä löydeta elävien maasta.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

Syvyys sanoo: ei se ole minussa, ja meri sanoo: ei se ole minun tykönäni.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

Ei hänestä anneta kultaa, eikä hopiaa punnita sen hinnaksi.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

Ei Ophirin kulta, eli kalliit Onikin ja Saphirin kivet ole verratut hänen kanssansa.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

Kulta ja kallis kivi ei taideta siihen verrattaa, eikä se taideta vaihetettaa kultaisiin astioihin.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

Ramot ja Gabis ei ole mitään sen suhteen: se pidetään kalliimpana päärlyjä.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

Topatsi Etiopiasta ei ole siihen verrattava, ja puhtain kulta ei maksa mitään sen suhteen.

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

Kusta siis taito tulee? ja kussa on ymmärryksen sia?

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

Hän on peitetty kaikkein elävien silmistä, ja salattu taivaan linnuiltakin.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

Kadotus ja kuolema sanovat: me olemme korvillamme kuulleet hänen sanomansa.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

Jumala tietää hänen tiensä, ja hän tuntee hänen siansa.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Sillä hän katselee maan ääriin, ja näkee kaikki, mitä taivaan alla on,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

Niin että hän antaa tuulelle hänen painonsa ja vedelle hänen mittansa.

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

Koska hän asetti sateelle määrän ja pitkäisen tulen leimauksille hänen tiensä,

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

Silloin näki hän sen ja luki sen: hän valmisti sen ja myös tutki sen,

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

Ja sanoi ihmiselle: katso, Herran pelko on taito; ja karttaa pahaa on ymmärrys.