Job 22

A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Silloin vastasi Eliphas Temanilainen, ja sanoi:

Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

Mitä mies taitaa Jumalalle hyödyllinen olla? vaan itsiänsä taitaa ymmärtäväinen hyödyttää.

Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

Luuletkos Kaikkivaltiaalle kelpaavan, että sinus luet hurskaaksi? eli mitä se auttais, ehkä sinun ties olisivat ilman rikosta?

Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

Luuletkos, että hän pelkää sinua rangaista ja käydä oikeudelle kanssas?

Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

Eikö sinun pahuutes ole suuri? Ja sinun vääryydelläs ei ole loppua.

Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

Sinä olet ottanut pantin veljeltäs ilman syytä, ja olet riisunut vaatteen alastomalta.

Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

Et sinä ole antanut väsyneelle vettä juoda; sinä olet kieltänyt isoovaiselta leivän.

Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

Mutta voimallinen sai omistaa maan, ja arvossa pidettävä sai siinä asua.

Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

Lesket olet sinä laskenut tyhjänä, ja taittanut orpoin käsivarret.

A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

Sentähden olet sinä kierretty pauloilla, ja hämmästys on sinun äkisti peljättänyt,

Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

Eli pimeys, ettes näkisi; ja vedenpaljous on peittänyt sinun.

Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

Eikö Jumala ole ylhäällä taivaissa? Ja katsos ylimmäisiä tähtiä, että ne korkiat ovat.

Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

Ja sinä sanot: mitä Jumala tietää? taitaneeko hän tuomita sitä, mikä pimeydessä on?

Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

Pilvet peittävät hänen, ettei hän näe: hän vaeltaa taivaan ympäristöllä.

Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

Tahdotkos tuta maailman polkuja, joita väärät ihmiset käyneet ovat?

Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

Jotka ennen aikaansa hukkuneet ovat, ja vesi on liottanut heidän perustuksensa.

Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

Ne jotka sanovat Jumalalle: mene meistä pois! mitä Kaikkivaltias taitais heidän tehdä.

On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

Vaikka hän on täyttänyt heidän huoneensa tavaralla; mutta jumalattomain neuvo olkoon kaukana minusta.

Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

Hurskaat näkevät sen ja iloitsevat, ja viatoin pilkkaa heitä.

Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

Meidän varamme ei pidä hukkuman, vaan heidän tähteensä pitää tulen polttaman.

Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

Niin sovi nyt hänen kanssansa, ja ole rauhallinen; siitä saat paljon hyvää.

Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

Kuule lakia hänen suustansa, ja käsitä hänen puheensa sinun sydämees.

Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

Jos sinä käännät sinus Kaikkivaltiaan tykö, niin sinä rakennetaan, ja saatat vääryyden kauvas majastas.

Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

Niin sinä annat kullan mullasta, ja ojan kivistä kalliin kullan.

Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

Kaikkivaltias on sinun kultas, ja hopiaa pitää sinulla paljo oleman.

A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

Silloin sinun ilos pitää oleman Kaikkivaltiaassa, ja nostaman kasvos Jumalan tykö.

Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

Sinä rukoilet häntä, ja hän kuulee sinua, ja sinä maksat lupaukses.

Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

Mitä aioit, sen hän antaa sinulle menestyä; ja valkeus paistaa sinun teilläs.

Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

Sillä ne jotka itsensä nöyryyttävät, korottaa hän, ja se joka silmänsä painaa alas, vapautetaan.

Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

Sekin, joka ei viatoin ole, autetaan ja pelastetaan sinun kättes puhtauden tähden.