II Samuel 22

Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.

Ja David puhui Herralle nämät veisun sanat sinä päivänä, jona Herra oli hänen vapahtanut kaikkein vihollistensa käsistä ja Saulin käsistä,

A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.

Ja sanoi: Herra on minun kallioni, ja minun linnani, ja minun vapahtajani;

Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.

Jumala on minun vahani,johon minä turvaan; minun kilpeni, ja minun autuuteni sarvi, ja minun varjelukseni, ja minun turvani; minun vapahtajani, joka minun pelastaa vääryydestä.

Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.

Ylistettävää Herraa minä avukseni huudan; ja minä vapahdetaan vihollisistani.

Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.

Sillä kuoleman aallot ovat minun piirittäneet, ja Belialin ojat peljättivät minun.

Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.

Helvetin siteet kietoivat minun, ja kuoleman paulat ennättivät minun.

V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.

Ahdistuksessani minä avukseni huudan Herraa, ja minun Jumalani tykö minä huudan; niin hän kuulee minun ääneni templissänsä, ja minun parkuni tulee hänen korviinsa.

Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Maa järisi ja vapisi, ja taivaan perustukset liikkuivat; he värisivät, kuin hän vihastui.

Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.

Savu suitsi hänen sieramistansa ja kuluttavainen tuli hänen suustansa, niin että hiilet siitä syttyivät.

Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

Hän notkisti taivaat ja astui alas; ja synkiä pimeys oli hänen jalkainsa alla.

I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.

Ja hän astui Kerubimin päälle ja lensi, ja näkyi tuulen sulkain päällä.

Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.

Hän pani pimeyden majaksi ympärillensä, ja paksut ja vedestä mustat pilvet.

Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.

Siitä kirkkaudesta hänen edessänsä paloivat tuliset hiilet.

Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.

Herra jylisti taivaassa, Ylimmäinen antoi pauhinansa.

Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.

Hän ampui nuolia ja hajoitti heitä, hän iski leimaukset ja peljätti heitä.

I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.

Ja niin ilmestyivät meren kuljut, ja maan perustukset ilmaantuivat Herran kovasta nuhtelemisesta ja hänen sieramiensa hengen puhalluksesta.

Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.

Hän lähetti korkeudesta ja otti minun ja veti minun ulos suurista vesistä.

Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

Hän vapahti minun väkevistä vihollisistani, vainollisiltani, jotka olivat minua väkevämmät.

Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

Ne ennättivät minun tuskapäivänäni; mutta Herra tuli minun turvakseni.

Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.

Hän vei minun ulos lakialle, ja pelasti minun; sillä hän mielistyi minuun.

Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.

Herra maksoi minulle vanhurskauteni jälkeen, hän antoi minulle kätteni puhtauden jälkeen.

Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

Sillä minä pidän Herran tiet ja en ole jumalatoin minun Jumalaani vastaan.

Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.

Sillä kaikki hänen oikeutensa ovat silmäni edessä, ja hänen käskyjänsä en minä tyköäni hylkää,

A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.

Vaan olen vakaa hänen edessänsä, ja vältän vääryyttä:

Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.

Sentähden kostaa Herra minulle vanhurskauteni perästä, puhtauteni jälkeen hänen silmäinsä edessä.

Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.

Pyhäin kanssa sinä olet pyhä, ja toimellisten kanssa toimellinen.

K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

Puhdasten kanssa sinä olet puhdas, ja nurjain kanssa sinä olet nurja.

Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.

Sinä vapahdat ahdistetun kansan ja sinun silmäs ovat korkeita vastaan, ja sinä nöyryytät ne.

Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.

Sillä sinä Herra olet valkeuteni: Herra valaisee pimeyteni.

Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.

Sillä sinun kauttas minä sotaväen lävitse juoksen, ja Jumalassani karkaan muurin ylitse.

Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.

Jumalan tie on täydellinen, Herran puhe tulella koeteltu: hän on kaikkein kilpi, jotka hänen päällensä uskaltavat.

Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?

Sillä kuka on Jumala, paitsi Herraa? ja kuka on kallio paitsi meidän Jumalaamme?

Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.

Jumala on väkevyyteni ja voimani: hän avaa minun tieni täydellisesti.

Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.

Hän tekee jalkani peurain kaltaiseksi, ja asettaa minun korkeuteni päälle.

Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

Hän opettaa käteni sotimaan ja käsivarteni vaskijoutsea jännittämään.

Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.

Ja sinä annoit minulle sinun autuutes kilven: Ja kuin sinä nöyryytät minun, teet sinä minun suureksi.

Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.

Sinä levitit minun askeleeni minun allani, ja ei minun kantapääni livistyneet.

Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.

Minä ajan vihollisiani takaa ja hävitän heitä, Ja en palaja ennenkuin minä heidät hukutan.

Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.

Minä hukutan heidät ja runtelen, ettei heidän pidä nouseman; heidän täytyy kaatua jalkaini alle.

Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.

Sinä valmistat minun voimalla sotaan, sinä taivutat minun alleni ne, jotka nousevat minua vastaan.

Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.

Ja sinä annat minulle viholliseni kaulan; ja minä kadotan vainoojani.

Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

He huutavat, vaan ei ole auttajaa: Herran tykö, mutta ei hän vastaa heitä.

I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.

Minä survon heitä niinkuin maan tomun, ja muserran heidän rikki ja hajoitan heidät niinkuin loan kaduilta.

Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.

Sinä pelastat minua riitaisesta kansasta, ja asetat minun pakanain pääksi: se kansa, jota en minä tuntenut, palvelee minua.

Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.

Muukalaiset lapset viekastelevat minua, korvan kuuloon he kuulevat minua.

Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.

Muukalaiset lapset vaipuvat ja vapisevat siteistänsä.

Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,

Herra elää, ja kiitetty olkoon minun kallioni, ja ylistetty olkoon Jumala, minun autuuteni kallio!

Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

Jumala, joka minulle koston antaa ja vaatii kansat minun alleni,

Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.

Joka minua johdatat ulos vihollisistani ja korotat minun niistä, jotka karkaavat minua vastaan, sinä pelastat minua väkivaltaisesta miehestä.

Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.

Sentähden minä kiitän sinua Herra pakanain seassa, ja sinun nimelles kiitoksen veisaan.

Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

Joka kuninkaallensa suuren autuuden osoittaa ja tekee laupiuden voidellullensa, Davidille ja hänen siemenehensä ijankaikkisesti.