Psalms 147

Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
Haleluja! Ĉar estas bone kanti al nia Dio, Ĉar agrabla estas la glorkantado.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
La Eternulo konstruas Jerusalemon, La elpelitojn de Izrael Li kolektas.
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
Li sanigas la korprematojn Kaj bandaĝas iliajn vundojn.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
Li kalkulas la stelojn, Kaj al ili ĉiuj Li donas nomojn.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Granda estas nia Sinjoro kaj tre forta; Lia saĝo estas nemezurebla.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
La Eternulo altigas la humilulojn; Sed la malvirtulojn Li malaltigas ĝis la tero.
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
Kantu al la Eternulo gloradon, Muziku al nia Dio per harpo.
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
Li kovras la ĉielon per nuboj, Pretigas por la tero pluvon, Kreskigas sur la montoj herbon.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
Li donas al la bruto ĝian nutraĵon, Kaj al la korvidoj, kiuj krias.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Ne la forton de ĉevalo Li ŝatas; Ne la femuroj de homo al Li plaĉas:
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
Plaĉas al la Eternulo Liaj timantoj, Kiuj fidas Lian bonecon.
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
Laŭdu, ho Jerusalem, la Eternulon; Gloru vian Dion, ho Cion.
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Ĉar Li fortikigis la riglilojn en viaj pordegoj, Li benis viajn filojn interne de vi.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Li donas pacon al viaj limoj, Li satigas vin per la plej bona el la tritiko.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Li sendas Sian ordonon al la tero; Tre rapide kuras Lia vorto.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Li donas neĝon kiel lanon, Li ŝutas prujnon kiel cindron.
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Li ĵetas Sian glacion kiel pecojn; Kiu kontraŭstaros al Lia frosto?
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Li sendas Sian vorton, kaj ĉio degelas; Li blovas per Sia vento, kaj ekfluas akvo.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Li sciigas al Jakob Sian vorton, Siajn leĝojn kaj decidojn al Izrael.
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Tiel Li ne faras al iu alia popolo; Kaj Liajn decidojn ili ne scias. Haleluja!