Psalms 122

Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

Mi ekĝojis, kiam oni diris al mi: Ni iru en la domon de la Eternulo.

A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

Niaj piedoj staris en viaj pordegoj, Ho Jerusalem,

Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

Vi Jerusalem, konstruita kiel urbo, En kiu ĉio kuniĝis.

Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

Tien supreniris la triboj, la triboj de la Eternulo, Laŭ la moro de Izrael, Por glori la nomon de la Eternulo.

Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

Ĉar tie staris tronoj de juĝo, Tronoj de la domo de David.

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

Deziru pacon al Jerusalem; Bonan staton havu viaj amantoj.

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

Paco estu inter viaj muroj, Bonstato en viaj palacoj.

Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

Pro miaj fratoj kaj amikoj mi do diru: Paco estu al vi.

Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

Pro la domo de la Eternulo, nia Dio, Mi deziras al vi bonon.