Psalms 108

Píseň a žalm Davidův.
Fortika estas mia koro, ho Dio; Mi kantos kaj gloros kun mia honoro.
Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.
Vekiĝu, psaltero kaj harpo; Mi vekos la matenan ĉielruĝon.
Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.
Mi gloros Vin, ho Eternulo, inter la popoloj; Kaj mi prikantos Vin inter la gentoj.
Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.
Ĉar granda ĝis super la ĉielo estas Via boneco, Kaj ĝis la nuboj estas Via vero.
Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
Altiĝu super la ĉielo, ho Dio; Kaj Via gloro estu super la tuta tero.
Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
Por ke liberiĝu viaj amatoj, Helpu per Via dekstra mano, kaj aŭskultu min.
Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
Dio diris en Sia sanktejo: Mi triumfos; Mi dividos Ŝeĥemon, kaj la valon Sukot Mi mezuros.
Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
Al Mi apartenas Gilead, al Mi apartenas Manase; Efraim estas la forto de Mia kapo, Jehuda estas Mia sceptro.
Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
Moab estas Mia lavopelvo; Sur Edomon Mi ĵetos Mian ŝuon; Super Filiŝtujo Mi triumfe krios.
Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
Kiu enkondukos min en fortikigitan urbon? Kiu alkondukos min ĝis Edom?
Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
Ĉu ne Vi, ho Dio, forlasis nin? Vi ne eliras, ho Dio, kun niaj militistaroj.
Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
Donu al ni helpon kontraŭ la malamiko; Vanta estas helpo de homo.
Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ]
Kun Dio ni faros heroaĵojn; Kaj Li dispremos niajn malamikojn.