Job 37

Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Pri tio tremas mia koro Kaj saltas de sia loko.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Aŭskultu atente en la bruo Lian voĉon, Kaj la sonojn, kiuj eliras el Lia buŝo.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Sub la tutan ĉielon Li kurigas tion, Kaj Sian lumon al la randoj de la tero.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Post ĝi ekbruas la tondro; Li tondras per Sia majesta voĉo, Kaj oni ne povas tion haltigi, kiam aŭdiĝas Lia voĉo.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Mirinde tondras Dio per Sia voĉo; Li faras ion grandan, sed ne konatan.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Al la neĝo Li diras: Falu sur la teron; Ankaŭ al la pluvego, al Siaj fortaj pluvegoj.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Sur la manon de ĉiu homo Li metas sigelon, Por ke ĉiuj homoj sciu Lian faron.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
La sovaĝa besto iras en sian kavon Kaj restas en sia loĝejo.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
El la sudo venas ventego, Kaj de la nordo venas malvarmo.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
De la spiro de Dio venas frosto, Kaj vasta akvo fariĝas kvazaŭ fandaĵo.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
La nubojn Li pezigas per akvo, Kaj nubo disŝutas Lian lumon.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Li direktas ilin ĉirkaŭen, kien Li volas, Por ke ili plenumu ĉion, kion Li ordonas al ili, sur la tero:
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Ĉu por puno de ia lando, Ĉu por favorkoraĵo Li ilin direktas.
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Atentu tion, Ijob; Staru, kaj konsideru la miraklojn de Dio.
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Ĉu vi scias, kiamaniere Dio agigas ilin Kaj aperigas lumon el Sia nubo?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Ĉu vi komprenas, ĉe la distiro de nubo, La miraklojn de Tiu, kiu estas la plej perfekta en la sciado?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Kiamaniere viaj vestoj varmiĝas, Kiam la tero kvietiĝas de sude?
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Ĉu vi povas etendi kun Li la ĉielon, Firman kiel fandita spegulo?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Sciigu al ni, kion ni devas diri al Li; Mi nenion povas elkonjekti pro mallumo.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Ĉu estos rakontita al Li tio, kion mi parolas? Se iu parolos, li pereos.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Nun oni ne povas rigardi la lumon, kiu hele lumas en la ĉielo, Kiam la vento pasas kaj purigas ĝin.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
De norde venas oro; Ĉirkaŭ Dio estas terura brilo.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
La Plejpotenculon ni ne povas kompreni. Li estas granda en forto, justo, kaj vero; Li neniun premas.
Tial respektegas Lin la homoj; Kaj Li atentas neniun el la saĝuloj.