Job 21

A odpovídaje Job, řekl:
Ijob respondis kaj diris:
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
Aŭskultu mian parolon; Kaj ĝi estu anstataŭ viaj konsoloj.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
Toleru, ke mi parolu; Kaj kiam mi finos mian paroladon, tiam moku.
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
Ĉu kontraŭ homo mi disputas? Kaj kial mi ne estu malpacienca?
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
Turnu vin al mi, kaj vi eksentos teruron, Kaj vi metos la manon sur la buŝon.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
Kiam mi ekpensas pri tio, min atakas teruro, Kaj tremo kaptas mian korpon.
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
Kial malpiuloj vivas, Atingas maljunecon, akiras grandan havaĵon?
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
Ilia idaro estas bone aranĝita antaŭ ili, kune kun ili, Kaj ilia devenantaro estas antaŭ iliaj okuloj.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Iliaj domoj estas en paco, sen timo; Kaj la vergo de Dio ne estas sur ili.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
Ilia bovo naskigas kaj ne estas forpuŝata; Ilia bovino gravediĝas kaj ne abortas.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
Siajn malgrandajn infanojn ili elirigas kiel ŝafaron, Kaj iliaj knaboj saltas.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Ili ĝojkrias sub la sonoj de tamburino kaj harpo, Ili estas gajaj sub la sonoj de fluto.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
Ili pasigas siajn tagojn en bonstato, Kaj iras en Ŝeolon momente.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Kaj tamen ili diras al Dio: Foriru de ni, Ni ne deziras koni Viajn vojojn;
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Kio estas la Plejpotenculo, ke ni servu al Li? Kaj kian utilon ni havos, se ni turnos nin al Li?
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
Sed ne de ili dependas ilia bonstato; La pensmaniero de la malpiuloj estas malproksima de mi.
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Ĝis kiam? La lumilo de la malpiuloj estingiĝu, Kaj ilia pereo venu sur ilin; Suferojn Li partodonu al ili en Sia kolero.
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
Ili estu kiel pajlero antaŭ vento, Kaj kiel grenventumaĵo, kiun forportas ventego.
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
Dio konservas lian malfeliĉon por liaj infanoj; Li repagu al li mem, ke li sciu;
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Liaj propraj okuloj vidu lian malfeliĉon, Kaj el la kolero de la Plejpotenculo li trinku.
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
Ĉar kiom interesas lin lia domo post li, Kiam la nombro de liaj monatoj finiĝis?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Ĉu oni povas instrui scion al Dio, Kiu juĝas ja plej altajn?
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
Unu mortas meze de sia abundeco, Tute trankvila kaj kontenta;
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
Lia brusto estas plena de lakto, Kaj liaj ostoj estas saturitaj de medolo.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
Alia mortas kun animo suferanta, Kaj li ne ĝuis bonon.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
Sed ambaŭ kune ili kuŝas en la tero, Kaj vermoj ilin kovras.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
Vidu, mi scias viajn pensojn, Kaj la argumentojn, kiujn vi malice kolektas kontraŭ mi;
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
Vi diros: Kie estas la domo de la nobelo? Kaj kie estas la tendo, en kiu loĝis la malpiuloj?
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
Sed demandu la vojaĝantojn, Kaj ne malatentu iliajn atestojn:
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
En tago de malfeliĉo la malpiulo estas ŝirmata, En tago de kolero li estas metata flanken.
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
Kiu montros antaŭ lia vizaĝo lian konduton? Kiu repagos al li, se li ion faris?
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
Kaj li estas akompanata al la tomboj, Kaj sur la tomba altaĵeto estas starigataj gardistoj.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
Dolĉaj estas por li la terbuloj de la valo, Kaj post li treniĝas ĉiuj homoj, Kaj sennombraj estas tiuj, kiuj iris antaŭ li.
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
Kiel do vi volas konsoli min per vantaĵo, Kaj viaj respondoj enhavas nur malĝustaĵojn?