Psalms 91

Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Den der sidder i den Højestes Skjul og dvæler i den Almægtiges Skygge,

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

siger til HERREN: Min Tilflugt, min Klippeborg, min Gud, på hvem jeg stoler.

Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Thi han frier dig fra Fuglefængerens Snare, fra ødelæggende Pest;

Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

han dækker dig med sine Fjedre, under hans Vinger finder du Ly, hans Trofasthed er Skjold og Værge.

Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Du frygter ej Nattens Rædsler, ej Pilen der flyver om Dagen

Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

ej Pesten, der sniger i Mørke, ej Middagens hærgende Sot.

Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Falder end tusinde ved din Side, ti Tusinde ved din højre Hånd, til dig når det ikke hen;

Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

du ser det kun med dit Øje, er kun Tilskuer ved de gudløses Straf;

Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

(thi du, HERRE, er min Tilflugt) den Højeste tog du til Bolig.

Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

Der times dig intet ondt, dit Telt kommer Plage ej nær;

Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

thi han byder sine Engle at vogte dig på alle dine Veje;

Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

de skal bære dig på deres Hænder, at du ikke skal støde din Fod på nogen Sten;

Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

du skal træde på Slanger og Øgler, trampe på Løver og Drager.

Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

"Da han klynger sig til mig, frier jeg ham ud, jeg bjærger ham, thi han kender mit Navn;

Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

kalder han på mig, svarer jeg ham, i Trængsel er jeg hos ham, jeg frier ham og giver ham Ære:

Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

med et langt Liv mætter jeg ham og lader ham skue min Frelse!"