Psalms 81

Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

(Til Sangmesteren. Al-haggittit. Af Asaf.) Jubler for Gud, vor Styrke, råb af fryd for Jakobs Gud,

Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

istem Lovsang, lad Pauken lyde, den liflige Citer og Harpen;

Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

stød i Hornet på Nymånedagen, ved Fuldmåneskin på vor Højtidsdag!

Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

Thi det er Lov i Israel, et Bud fra Jakobs Gud;

Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

han gjorde det til en Vedtægt i Josef, da han drog ud fra Ægypten, hvor han hørte et Sprog, han ikke kendte.

Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

"Jeg fried hans Skulder for Byrden, hans Hænder slap fri for Kurven.

Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

I Nøden råbte du, og jeg frelste dig, jeg svarede dig i Tordenens Skjul, jeg prøvede dig ved Meribas Vande. - Sela.

V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

Hør, mit Folk, jeg vil vidne for dig, Israel, ak, om du hørte mig!

Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

En fremmed Gud må ej findes hos dig, tilbed ikke andres Gud!

A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

Jeg, HERREN, jeg er din Gud! som førte dig op fra Ægypten; luk din Mund vidt op, og jeg vil fylde den!

Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

Men mit Folk vilde ikke høre min Røst, Israel lød mig ikke.

Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

Da lod jeg dem fare i deres Stivsind, de vandrede efter deres egne Råd.

A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

Ak, vilde mit Folk dog høre mig, Israel gå mine Veje!

Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

Da kued jeg snart deres Fjender, vendte min Hånd mod deres Uvenner!

Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

Deres Avindsmænd skulde falde og gå til Grunde for evigt;

A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]

jeg nærede dig med Hvedens Fedme, mættede dig med Honning fra Klippen!"