Psalms 55

Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.

(Til sangmesteren. Med strengespil. En maskil af David.) Lyt, o Gud, til min Bøn, skjul dig ej for min tryglen,

Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

lå mig Øre og svar mig, jeg vånder mig i Klage,

Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

jeg stønner ved Fjendernes Råb og de gudløses Skrig; thi Ulykke vælter de over mig, forfølger mig grumt;

A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

Hjertet er angst i mit Bryst, Dødens Rædsler er faldet over mig.

Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

Frygt og Angst falder på mig, Gru er over mig.

Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

Jeg siger: Ak, havde jeg Vinger som Duen, da fløj jeg i Ly,

I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

ja, langt bort vilde jeg fly og blive i Ørkenen. - Sela.

Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

Da søgte jeg skyndsomt Tilflugt for rivende Storm og Uvejr.

Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

Herre, forvir og split deres Tungemål! Thi Vold og Ufred ser jeg i Byen;

Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

de går Rundgang Dag og Nat på dens Mure;

Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

Ulykke, Kvide og Vanheld råder derinde, Voldsfærd og Svig viger aldrig bort fra dens Torve.

Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

Det var ikke en Fjende, som hånede mig - det kunde bæres; min uven ydmygede mig ej - ham kunde jeg undgå;

Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

men du, en Mand af min Stand, en Ven og fortrolig,

Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

og det skønt vi delte Samværets Sødme, vandrede endrægtelig i Guds Hus.

Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

Over dem komme Død, lad dem levende synke i Dødsriget! Thi der er Ondskab i deres Bolig, i deres Indre!

Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

Jeg, jeg råber til Gud, og HERREN vil frelse mig.

Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

Jeg klager og stønner ved Kvæld, ved Gry og ved Middag; min Røst vil han høre

U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

og udfri min Sjæl i Fred, så de ikke kan komme mig nær; thi mange er de imod mig.

Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

Gud, som troner fra Fortids Dage, vil høre og ydmyge dem. - Sela. Thi der er ingen Forandring hos dem, og de frygter ikke for Gud.

Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

På Venner lagde han Hånd og brød sin Pagt.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

Glattere end Smør er hans Mund, men Hjertet vil Krig, blødere end Olie hans Ord, skønt dragne Sværd.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

Kast din Byrde på HERREN, så sørger han for dig, den retfærdige lader han ikke i Evighed rokkes.

Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]

Og du, o Gud, nedstyrt dem i Gravens Dyb! Ej skal blodstænkte, svigefulde Mænd nå Hælvten af deres Dage. Men jeg, jeg stoler på dig!