Psalms 50

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

(En salme af Asaf.) Gud, Gud HERREN talede og stævnede Jorden hid fra Sol i Opgang til Sol i Bjærge;

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

fra Zion, Skønhedens Krone, viste Gud sig i Stråleglans

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

vor Gud komme og tie ikke! - Foran ham gik fortærende Ild, omkring ham rasede Storm;

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

han stævnede Himlen deroppe hid og Jorden for at dømme sit Folk:

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

"Saml mig mine fromme, der sluttede Pagt med mig ved Ofre!"

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

Og Himlen forkyndte hans Retfærd, at Gud er den, der dømmer. Sela.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Hør, mit Folk, jeg vil tale, Israel, jeg vil vidne imod dig, Gud, din Gud er jeg!

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Jeg laster dig ikke for dine Slagtofre, dine Brændofre har jeg jo stadig for Øje;

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

jeg tager ej Tyre fra dit Hus eller Bukke fra dine Stalde;

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

thi mig tilhører alt Skovens Vildt, Dyrene på de tusinde Bjerge;

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

jeg kender alle Bjergenes Fugle, har rede på Markens Vrimmel.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Om jeg hungred, jeg sagde det ikke til dig, thi mit er Jorderig og dets Fylde!

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Mon jeg æder Tyres Kød eller drikker Bukkes Blod?

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

Lovsang skal du ofre til Gud og holde den Højeste dine Løfter.

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Og kald på mig på Nødens Dag; jeg vil udfri dig, og du skal ære mig,

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

Men til Den gudløse siger Gud: Hvi regner du op mine Bud og fører min Pagt i Munden,

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

når du dog hader Tugt og kaster mine Ord bag din Ryg?

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

Ser du en Tyv, slår du Følge med ham, med Horkarle bolder du til,

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

slipper Munden løs med ondt, din Tunge bærer på Svig.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

Du sidder og skænder din Broder, bagtaler din Moders Søn;

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

det gør du, og jeg skulde tie, og du skulde tænke, jeg er som du! Revse dig vil jeg og gøre dig det klart.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Mærk jer det, I, som glemmer Gud, at jeg ikke skal rive jer redningsløst sønder.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

Den, der ofrer Taksigelse, ærer mig; den, der agter på Vejen, lader jeg se Guds Frelse.