Psalms 49

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

(Til sangmesteren. Af Koras sønner. En salme.) Hør det, alle Folkeslag, lyt til, al Verdens Folk,

Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

både høj og lav, både rig og fattig!

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

Min Mund skal tale Visdom, mit Hjerte udgransker Indsigt;

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

jeg bøjer mit Øre til Tankesprog, råder min Gåde til Strengeleg.

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

Hvorfor skulle jeg frygte i de onde dage, når mine lumske Fjender omringer mig med Brøde,

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

de, som stoler på deres gods og bryster sig af deres store rigdom?

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

Visselig, ingen kan købe sin sjæl fri og give Gud en løsesum

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

- Prisen for hans sjæl blev for høj, for evigt måtte han opgive det - så han kunde blive i Live

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

og aldrig få Graven at se;

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

nej, han skal se den; Vismænd dør, både Dåre og Tåbe går bort. Deres Gods må de afstå til andre,

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

deres Grav er deres Hjem for evigt, deres Bolig Slægt efter Slægt, om Godser end fik deres Navn.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Trods Herlighed bliver Mennesket ikke, han er som Dyrene, der forgår.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

Så går det dem, der tror sig trygge, så ender det for dem, deres Tale behager. - Sela.

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

I Dødsriget drives de ned som Får, deres Hyrde skal Døden være; de oprigtige træder på dem ved Gry, deres Skikkelse går Opløsning i Møde, Dødsriget er deres Bolig.

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

Men Gud udløser min Sjæl af Dødsrigets Hånd, thi han tager mig til sig. - Sela.

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

Frygt ej, når en Mand bliver rig, når hans Huses Herlighed øges;

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

thi intet tager han med i Døden, hans Herlighed følger ham ikke.

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

Priser han end i Live sig selv: "De lover dig for din Lykke!"

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

han vandrer til sine Fædres Slægt, der aldrig får Lyset at skue.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

Den, som lever i Herlighed, men uden Forstand, han er som Dyrene, der forgår.