Psalms 26

Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.
(Af David.) Skaf mig ret, o HERRE, thi jeg vandrer i Uskyld, stoler på HERREN uden at vakle.
Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.
Ransag mig, HERRE, og prøv mig, gransk mine Nyrer og mit Hjerte;
Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.
thi din Miskundhed står mig for Øje, jeg vandrer i din Sandhed.
S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.
Jeg tager ej Sæde blandt Løgnere, blandt falske kommer jeg ikke.
V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.
Jeg hader de ondes Forsamling, hos gudløse sidder jeg ej.
Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,
Jeg tvætter mine Hænder i Renhed, at jeg kan vandre omkring dit Alter, HERRE,
Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.
for at istemme Takkesang, fortælle om alle dine Undere.
Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.
HERRE, jeg elsker dit Hus, det Sted, hvor din Herlighed bor.
Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,
Bortriv ikke min Sjæl med Syndere, mit Liv med blodstænkte Mænd,
V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.
i hvis Hænder er Skændselsdåd, hvis højre er fuld af Bestikkelse.
Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.
Jeg har jo vandret i Uskyld, forløs mig og vær mig nådig!
Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.
Min Fod står på den jævne Grund, i Forsamlinger vil jeg love HERREN.