Psalms 12

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

(Til sangmesteren. Efter den ottende. En salme af David.) HERRE, hjælp, thi de fromme er borte, svundet er Troskab blandt Menneskens Børn;

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

de taler Løgn, den ene til den anden, med svigefulde Læber og tvedelt Hjerte.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Hver svigefuld Læbe udrydde HERREN, den Tunge, der taler store Ord,

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

dem, som siger: "Vor Tunge gør os stærke, vore Læber er med os, hvo er vor Herre?"

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

"For armes Nød og fattiges Suk vil jeg nu stå op", siger HERREN, "jeg frelser den, som man blæser ad."

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

HERRENs Ord er rene Ord, det pure, syvfold lutrede Sølv.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

HERRE, du vogter os, værner os evigt mod denne Slægt.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

De gudløse færdes frit overalt, når Skarn ophøjes blandt Menneskens Børn.