Proverbs 23

Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.

Når du sidder til bords hos en Stormand, mærk dig da nøje, hvem du har for dig,

Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.

og sæt dig en Kniv på Struben, i Fald du er alt for sulten.

Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.

Attrå ikke hans lækre Retter, thi det er svigefuld kost.

Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.

Slid dig ikke op for at vinde dig Rigdom, brug ej din Forstand dertil!

K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.

Skal dit Blik flyve efter den uden at finde den? Visselig gør den sig Vinger som Ørnen, der flyver mod Himlen.

Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.

Spis ej den misundeliges Brød, attrå ikke hans lækre Retter;

Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.

thi han sidder med karrige Tanker; han siger til dig: "Spis og drik!" men hans Hjerte er ikke med dig.

Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.

Den Bid, du har spist, må du udspy, du spilder dine fagre Ord.

Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.

Tal ikke for Tåbens Ører, thi din kloge Tale agter han ringe.

Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.

Flyt ej ældgamle Skel, kom ikke på faderløses Mark;

Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.

thi deres Løser er stærk, han fører deres Sag imod dig.

Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.

Vend dit Hjerte til Tugt, dit Øre til Kundskabs Ord.

Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.

Spar ej Drengen for Tugt; når du slår ham med Riset, undgår han Døden;

Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.

du slår ham vel med Riset, men redder hans Liv fra Dødsriget.

Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;

Min Søn, er dit Hjerte viist, så glæder mit Hjerte sig også,

A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.

og mine Nyrer jubler, når dine Læber taler, hvad ret er!

Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.

Dit Hjerte være ikke skinsygt på Syndere, men stadig ivrigt i HERRENs Frygt;

Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.

en Fremtid har du visselig da, dit Håb bliver ikke til intet.

Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.

Hør, min Søn, og bliv viis, lad dit Hjerte gå den lige Vej.

Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.

Hør ikke til dem, der svælger i Vin, eller dem, der frådser i Kød;

Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.

thi Dranker og Frådser forarmes, Søvn giver lasede Klæder.

Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.

Hør din Fader, som avlede dig, ringeagt ikke din gamle Moder!

Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.

Køb Sandhed og sælg den ikke, Visdom, Tugt og Forstand.

Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.

Den retfærdiges Fader jubler; har man avlet en Vismand, glædes man ved ham;

Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.

din Fader og Moder glæde sig, hun, der fødte dig, juble!

Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.

Giv mig dit Hjerte, min Søn, og lad dine Øjne synes om mine Veje!

Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.

Thi en bundløs Grav er Skøgen, den fremmede Kvinde, en snæver Brønd;

Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.

ja, som en Stimand ligger hun på Lur og øger de troløses Tal blandt Mennesker.

Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?

Hvem har Ak, og hvem har Ve, hvem har Kiv, og hvem har Klage? Hvem har Sår uden Grund, hvem har sløve Øjne?

Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.

De, som sidder sent over Vinen, som kommer for at smage den stærke Drik.

Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.

Se ikke til Vinen, hvor rød den er, hvorledes den perler i Bægeret; den glider så glat,

Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.

men bider til sidst som en Slange og spyr sin Gift som en Øgle;

Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,

dine Øjne skuer de sælsomste Ting, og bagvendt taler dit Hjerte;

A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.

du har det, som lå du midt i Havet, som lå du oppe på en Mastetop.

Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.

"De slog mig, jeg følte ej Smerte, gav mig Hug, jeg mærked det ikke; når engang jeg vågner igen, så søger jeg atter til Vinen!"