Proverbs 13

Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

Viis Søn elsker tugt, spotter hører ikke på skænd.

Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

Af sin Munds Frugt nyder en Mand kun godt, til Vold står troløses Hu.

Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

Vogter man Munden, bevarer man Sjælen, den åbenmundede falder i Våde.

Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

Den lade attrår uden at få, men flittiges Sjæl bliver mæt.

Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

Den retfærdige hader Løgnetale, den gudløse spreder Skam og Skændsel.

Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

Retfærd skærmer, hvo lydefrit vandrer, Synden fælder de gudløse.

Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

Mangen lader rig og ejer dog intet, mangen lader fattig og ejer dog meget.

Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

Mands Rigdom er Løsepenge for hans Liv, Fattigmand får ingen Trusel at høre.

Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

Retfærdiges Lys bryder frem, gudløses Lampe går ud.

Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

Ved Hovmod vækkes kun Splid, hos dem, der lader sig råde, er Visdom.

Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

Rigdom, vundet i Hast, smuldrer hen, hvad der samles Håndfuld for Håndfuld, øges.

Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

At bie længe gør Hjertet sygt, opfyldt Ønske er et Livets Træ.

Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

Den, der lader hånt om Ordet, slås ned, den, der frygter Budet, får Løn.

Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Vismands Lære er en Livsens Kilde, derved undgås Dødens Snarer.

Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

God Forstand vinder Yndest, troløses Vej er deres Undergang.

Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

Hver, som er klog, går til Værks med Kundskab, Tåben udfolder Dårskab.

Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

Gudløs Budbringer går det galt, troværdigt Bud bringer Lægedom.

Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

Afvises Tugt, får man Armod og Skam; agtes på Revselse, bliver man æret.

Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

Opfyldt Ønske er sødt for Sjælen, at vige fra ondt er Tåber en Gru.

Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

Omgås Vismænd, så bliver du viis, ilde faren er Tåbers Ven.

Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

Vanheld følger Syndere, Lykken når de retfærdige.

Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

Den gode efterlader Børnebrn Arv, til retfærdige gemmes Synderens Gods.

Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

På Fattigfolks Nyjord er rigelig Føde, mens mangen rives bort ved Uret.

Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Hvo Riset sparer, hader sin Søn, den, der elsker ham, tugter i Tide.

Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.

Den retfærdige spiser, til Sulten er stillet, gudløses Bug er tom.