Proverbs 12

Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.

At elske Tugt er at elske Kundskab, at hade Revselse er dumt.

Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

Den gode vinder Yndest hos HERREN, den rænkefulde dømmer han skyldig.

Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.

Ingen står fast ved Gudløshed, men retfærdiges Rod skal aldrig rokkes.

Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

En duelig Kvinde er sin Ægtemands Krone, en dårlig er som Edder i hans Ben.

Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.

Retfærdiges Tanker er Ret, gudløses Opspind er Svig.

Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.

Gudløses Ord er på Lur efter Blod, retsindiges Mund skal bringe dem Frelse.

Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.

Gudløse styrtes og er ikke mer. retfærdiges Hus står fast.

Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.

For sin Klogskab prises en Mand, til Spot bliver den, hvis Vid er vrangt.

Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.

Hellere overses, når man holder Træl, end optræde stort, når man mangler Brød.

Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.

Den retfærdige føler med sit Kvæg, gudløses Hjerte er grumt.

Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.

Den mættes med Brød, som dyrker sin Jord, uden Vid er den, der jager efter Tomhed.

Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.

De ondes Fæstning jævnes med Jorden, de retfærdiges Rod bolder Stand.

Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.

I Læbernes Brøde hildes den onde, den retfærdige undslipper Nøden.

Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.

Af sin Munds Frugt mættes en Mand med godt, et Menneske får, som hans Hænder har øvet.

Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.

Dårens Færd behager ham selv, den vise hører på Råd.

Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.

En Dåre giver straks sin Krænkelse Luft, den kloge spottes og lader som intet.

Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.

Den sanddru fremfører, hvad der er ret, det falske Vidne kommer med Svig.

Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

Mangens Snak er som Sværdhug, de vises Tunge læger.

Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

Sanddru Læbe består for evigt, Løgnetunge et Øjeblik.

V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.

De, som smeder ondt, har Svig i Hjertet; de, der stifter Fred, har Glæde.

Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.

Den retfærdige times der intet ondt, - gudløse oplever Vanheld på Vanheld.

Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.

Løgnelæber er HERREN en Gru, de ærlige har hans Velbebag.

Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.

Den kloge dølger sin Kundskab, Tåbers Hjerte udråber Dårskab.

Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.

De flittiges Hånd skal råde, den lade tvinges til Hoveriarbejde.

Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.

Hjertesorg bøjer til Jorden, et venligt Ord gør glad.

Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.

Den retfærdige vælger sin Græsgang, gudløses Vej vildleder dem selv.

Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.

Ladhed opskræmmer intet Vildt, men kosteligt Gods får den flittige tildelt.

Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.

På Retfærds Sti er der Liv, til Døden fører den onde Vej.