Matthew 22

I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

Og Jesus tog til Orde og talte atter i Lignelser til dem og sagde:

Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

"Himmeriges Rige lignes ved en Konge, som gjorde Bryllup for sin Søn.

I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

Og han udsendte sine Tjenere for at kalde de budne til Brylluppet; og de vilde ikke komme.

Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

Han udsendte atter andre Tjenere og sagde: Siger til de budne: Se, jeg har beredt mit Måltid, mine Okser og Fedekvæget er slagtet, og alting er rede; kommer til Brylluppet!

Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

Men de brøde sig ikke derom og gik hen, den ene på sin Mark, den anden til sit Købmandsskab;

Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

og de øvrige grebe hans Tjenere, forhånede og ihjelsloge dem.

A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

Men Kongen blev vred og sendte sine Hære ud og slog disse Manddrabere ihjel og satte Ild på deres Stad.

Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

Da siger han til sine Tjenere: Brylluppet er beredt, men de budne vare det ikke værd.

Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

Går derfor ud på Skillevejene og byder til Brylluppet så mange, som I finde!

I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

Og de Tjenere gik ud på Vejene og samlede alle dem, de fandt, både onde og gode; og Bryllupshuset blev fuldt af Gæster.

Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

Da nu Kongen gik ind for at se Gæsterne, så han der et Menneske, som ikke var iført Bryllupsklædning.

I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

Og han siger til ham: Ven! hvorledes er du kommen herind og har ingen Bryllupsklædning på? Men han tav.

Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Da sagde Kongen til Tjenerne: Binder Fødder og Hænder på ham, og kaster ham ud i Mørket udenfor; der skal der være Gråd og Tænders Gnidsel.

Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Thi mange ere kaldede, men få ere udvalgte."

Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

Da gik Farisæerne hen og holdt Råd om, hvorledes de kunde fange ham i Ord.

I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

Og de sende deres Disciple til ham tillige med Herodianerne og sige: "Mester! vi vide, at du er sanddru og lærer Guds Vej i Sandhed og ikke bryder dig om nogen; thi du ser ikke på Menneskers Person.

Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

Sig os derfor: Hvad tykkes dig? Er det tilladt at give Kejseren Skat eller ej?"

Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

Men da Jesus mærkede deres Ondskab, sagde han: "I Hyklere, hvorfor friste I mig?

Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

Viser mig Skattens Mønt!" Og de bragte ham en Denar".

I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

Og han siger til dem: "Hvis Billede og Overskrift er dette?"

Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

De sige til ham: "Kejserens." Da siger han til dem: "Så giver Kejseren, hvad Kejserens er, og Gud, hvad Guds er!"

To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

Og da de hørte det,undrede de sig, og de forlode ham og gik bort.

V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

Samme Dag kom der Saddukæere til ham, hvilke sige, at der ingen Opstandelse er, og de spurgte ham og, sagde:

Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

"Mester! Moses har sagt: Når nogen dør og ikke har Børn, skal hans Broder for Svogerskabets Skyld tage hans Hustru til Ægte og oprejse sin Broder Afkom.

I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

Men nu var der hos os syv Brødre; og den første giftede sig og døde; og efterdi han ikke havde Afkom, efterlod han sin Hustru til sin Broder.

Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

Ligeså også den anden og den tredje, indtil den syvende;

Nejposléze pak po všech umřela i žena.

men sidst af alle døde Hustruen.

Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

Hvem af disse syv skal nu have hende til Hustru i Opstandelsen? thi de have alle haft hende."

I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

Men Jesus svarede og sagde til dem: "I fare vild, idet I ikke kende Skrifterne, ej heller Guds Kraft.

Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

Thi i Opstandelsen tage de hverken til Ægte eller bortgiftes, men de ere ligesom Guds Engle i Himmelen.

O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

Men hvad de dødes Opstandelse angår, have I da ikke læst, hvad der er talt til eder af Gud, når han siger:

Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

Jeg er Abrahams Gud og Isaks Gud og Jakobs Gud. Han er ikke dødes, men levendes Gud."

A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

Og da Skarerne hørte dette, bleve de slagne af Forundring over hans Lære.

Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

Men da Farisæerne hørte, at han havde stoppet Munden på Saddukæerne, forsamlede de sig.

I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

Og en af dem, en lovkyndig, spurgte og fristede ham og sagde:

Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

"Mester, hvilket er det store Bud i Loven?"

I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

Men han sagde til ham: "Du skal elske Herren din Gud med hele dit Hjerte og med hele din Sjæl og med hele dit Sind.

To jest přední a veliké přikázání.

Dette er det store og første Bud.

Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

Men et andet er dette ligt: Du skal elske din Næste som dig selv.

Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

Af disse to Bud afhænger hele Loven og Profeterne."

A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

Men da Farisæerne vare forsamlede, spurgte Jesus dem og sagde:

Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

"Hvad tykkes eder om Kristus? Hvis Søn er han?" De sige til ham: "Davids."

Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

Han siger til dem: "Hvorledes kan da David i Ånden kalde ham Herre, idet han siger:

Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

Herren sagde til min Herre: Sæt dig ved min højre Hånd, indtil jeg får lagt dine Fjender under dine Fødder.

Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

Når nu David kalder ham Herre, hvorledes er han da hans Søn?"

A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.

Og ingen kunde svare ham et Ord, og ingen vovede mere at rette Spørgsmål til ham efter den Dag.