Job 8

Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

Så tog Sjuhiten Bildad til Orde og sagde:

Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

"Hvor længe taler du så, hvor længe skal Mundens Uvejr rase?

Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

Mon Gud vel bøjer Retten, bøjer den Almægtige Retfærd?

Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

Har dine Sønner syndet imod ham, og gav han dem deres Brøde i Vold,

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

så søg du nu hen til Gud og bed hans Almagt om Nåde!

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

Såfremt du er ren og oprigtig, ja, da vil han våge over dig, genrejse din Retfærds Bolig;

A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

din fordums Lykke vil synes ringe, såre stor skal din Fremtid blive.

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

Thi spørg dog den befarne Slægt, læg Mærke til Fædrenes Granskning!

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

Vi er fra i Går, og intet ved vi, en Skygge er vore Dage på Jord.

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

Mon ej de kan lære dig, sige dig det og give dig Svar af Hjertet:

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

Vokser der Siv, hvor der ikke er Sump, gror Nilgræs frem, hvor der ikke er Vand?

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

Endnu i Grøde, uden at høstes, visner det før alt andet Græs.

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

Så går det enhver, der glemmer Gud, en vanhelliges Håb slår fejl:

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

som Sommerspind er hans Tilflugt, hans Tillid er Spindelvæv;

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

han støtter sig til sit Hus, det falder, han klynger sig til det, ej står det fast.

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

I Solskinnet vokser han frodigt, hans Ranker breder sig Haven over,

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

i Stendynger fletter hans Rødder sig ind, han hager sig fast mellem Sten;

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

men rives han bort fra sit Sted, fornægter det ham: "Jeg har ikke set dig!"

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

Se, det er Glæden, han har af sin Vej, og af Jorden fremspirer en anden!

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

Se, Gud agter ej den uskyldige ringe, han holder ej fast ved de ondes Hånd.

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

End skal han fylde din Mund med Latter og dine Læber med Jubel;

Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.

dine Avindsmænd skal klædes i Skam og gudløses Telt ej findes mer!