Job 5

Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

Råb kun! Giver nogen dig Svar? Og til hvem af de Hellige vender du dig?

Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

Thi Dårens Harme koster ham Livet, Tåbens Vrede bliver hans Død.

Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

Selv har jeg set en Dåre rykkes op, hans Bolig rådne brat;

Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

hans Sønner var uden Hjælp, trådtes ned i Porten, ingen reddede dem;

Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

sultne åd deres Høst, de tog den, selv mellem Torne, og tørstige drak deres Mælk.

Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

Thi Vanheld vokser ej op af Støvet, Kvide spirer ej frem af Jorden,

Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

men Mennesket avler Kvide, og Gnisterne flyver til Vejrs.

Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

Nej, jeg vilde søge til Gud og lægge min Sag for ham,

Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

som øver ufattelig Vælde og Undere uden Tal,

Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

som giver Regn på Jorden og nedsender Vand over Marken

Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

for at løfte de bøjede højt, så de sørgende opnår Frelse,

Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

han, som krydser de kloges Tanker, så de ikke virker noget, der varer,

Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

som fanger de vise i deres Kløgt, så de listiges Råd er forhastet;

Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

i Mørke raver de, selv om Dagen, famler ved Middag, som var det Nat.

Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

Men han frelser den arme fra Sværdet og fattig af stærkes Hånd,

Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

så der bliver Håb for den ringe og Ondskaben lukker sin Mund.

Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

Held den Mand, som revses at Gud; ringeagt ej den Almægtiges Tugt!

Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

Thi han sårer, og han forbinder, han slår, og hans Hænder læger.

Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

Seks Gange redder han dig i Trængsel, syv går Ulykken uden om dig;

V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

han frier dig fra Døden i Hungersnød, i Krig fra Sværdets Vold;

Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

du er gemt for Tungens Svøbe, har intet at frygte, når Voldsdåd kommer;

Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

du ler ad Voldsdåd og Hungersnød og frygter ej Jordens vilde dyr;

Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

du har Pagt med Markens Sten, har Fred med Markens Vilddyr;

A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

du kender at have dit Telt i Fred, du mønstrer din Bolig, og intet fattes;

Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

du kender at have et talrigt Afkom, som Jordens Urter er dine Spirer;

Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

Graven når du i Ungdomskraft, som Neg føres op, når Tid er inde.

Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

Se, det har vi gransket, således er det; det har vi hørt, så vid også du det!