Job 29

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Og Job vedblev at fremsætte sit Tankesprog:

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Ak, havde jeg det som tilforn, som dengang Gud tog sig af mig,

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

da hans Lampe lyste over mit Hoved, og jeg ved hans Lys vandt frem i Mørke,

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

som i mine modne År, da Guds Fortrolighed var over mit Telt,

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

da den Almægtige end var hos mig og mine Drenge var om mig,

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

da mine Fødder vaded i Fløde, og Olie strømmede, hvor jeg stod,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

da jeg gik ud til Byens Port og rejste mit Sæde på Torvet.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Når Ungdommen så mig, gemte deo sig, Oldinge rejste sig op og stod,

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Høvdinger standsed i Talen og lagde Hånd på Mund,

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Stormænds Røst forstummed, deres Tunge klæbed til Ganen;

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Øret hørte og priste mig lykkelig, Øjet så og tilkendte mig Ære.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Thi jeg redded den arme, der skreg om Hjælp, den faderløse, der savned en Hjælper;

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

den, det gik skævt, velsignede mig, jeg frydede Enkens Hjerte;

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

jeg klædte mig i Retfærd, og den i mig, i Ret som Kappe og Hovedbind.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Jeg var den blindes Øje, jeg var den lammes Fod;

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

jeg var de fattiges Fader, udreded den mig ukendtes Sag;

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

den lovløses Tænder brød jeg, rev Byttet ud af hans Gab.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Så tænkte jeg da: "Jeg skal dø i min Rede, leve så længe som Føniksfuglen;

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

min Rod kan Vand komme til, Duggen har Nattely i mine Grene;

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

min Ære er altid ny, min Bue er altid ung i min Hånd!"

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Mig hørte de på og bied, var tavse, mens jeg gav Råd;

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

ingen tog Ordet, når jeg havde talt, mine Ord faldt kvægende på dem;

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

de bied på mig som på Regn, spærred Munden op efter Vårregn.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Mistrøstige smilte jeg til, mit Åsyns Lys fik de ej til at svinde.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Vejen valgte jeg for dem og sad som Høvding, troned som Konge blandt Hærmænd, som den, der gav sørgende Trøst.