Job 24

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

Hvorfor har ej den Almægtige opsparet Tider, hvi får de, som kender ham, ikke hans Dage at se?

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

De onde flytter Markskel, ranede Hjorde har de på Græs.

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

faderløses Æsel fører de bort, tager Enkens Okse som Borgen:

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

de trænger de fattige af Vejen. Landets arme må alle skjule sig.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

Som vilde Æsler i Ørkenen går de ud til deres Gerning søgende efter Næring; Steppen er Brød for Børnene.

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

De høster på Marken om Natten, i Rigmandens Vingård sanker de efter.

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

Om Natten ligger de nøgne, uden Klæder, uden Tæppe i Hulden.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

De vædes af Bjergenes Regnskyl, klamrer sig af Mangel på Ly til Klippen.

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

- Man river den faderløse fra Brystet, tager den armes Barn som Borgen.

Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

Nøgne vandrer de, uden Klæder, sultne bærer de Neg;

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

mellem Murene presser de Olie. de træder Persen og tørster.

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

De drives fra By og Hus, og Børnenes Hunger skriger. Men Gud, han ænser ej vrangt.

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

Andre hører til Lysets Fjender, de kender ikke hans Veje og holder sig ej på hans Stier:

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

Før det lysner, står Morderen op, han myrder arm og fattig; om Natten sniger Tyven sig om;

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

Horkarlens Øje lurer på Skumring, han tænker: "Intet Øje kan se mig!" og skjuler sit Ansigt under en Maske.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

I Mørke bryder de ind i Huse, de lukker sig inde om Dagen, thi ingen af dem vil vide af Lys.

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

For dem er Mørket Morgen, thide er kendt med Mørkets Rædsler.

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

Over Vandfladen jages han hen, hans Arvelod i Landet forbandes, han færdes ikke på Vejen til Vingården.

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

Som Tørke og Hede tager Snevand, så Dødsriget dem, der har syndet.

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

Han er glemt på sin Hjemstavns Torv, hans Storhed kommes ej mer i Hu, Uretten knækkes som Træet.

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

Han var ond mod den golde, der ikke fødte, mod Enken gjorde han ikke vel;

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

dem, det gik skævt, rev han bort i sin Vælde. Han står op og er ikke tryg på sit Liv,

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

han styrtes uden Håb og Støtte, og på hans Veje er idel Nød.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

Hans Storhed er stakket, så er han ej mer, han bøjes og skrumper ind som Melde og skæres af som Aksenes Top.

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

Og hvis ikke - hvo gør mig til Løgner, hvo gør mine Ord til intet?