Job 20

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

Så tog Na'amatiten Zofar til Orde og sagde

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

"Derfor bruser Tankerne i mig, og derfor stormer det i mig;

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

til min Skam må jeg høre på Tugt, får tankeløst Mundsvejr til Svar!

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

Ved du da ikke fra Arilds Tid, fra Tiden, da Mennesket sattes på Jorden,

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

at gudløses Jubel er kort og vanhelliges Glæde stakket?

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

Steg end hans Hovmod til Himlen, raged hans Hoved i Sky,

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

som sit Skarn forgår han for evigt, de, der så ham, siger: "Hvor er han?"

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Han flyr som en Drøm, man finder ham ikke, som et Nattesyn jages han bort;

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

Øjet, der så ham, ser ham ej mer, hans Sted får ham aldrig at se igen.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

Hans Sønner bejler til ringes Yndest, hans Hænder må give hans Gods tilbage.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

Hans Ben var fulde af Ungdomskraft, men den lægger sig med ham i Støvet.

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

Er det onde end sødt i hans Mund, når han gemmer det under sin Tunge,

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

sparer på det og slipper det ikke, holder det fast til sin Gane,

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

så bliver dog Maden i hans Indre til Slangegift inden i ham;

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

Godset, han slugte, må han spy ud, Gud driver det ud af hans Bug,

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

han indsuger Slangernes Gift, og Øgleungen slår ham ihjel;

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

han skuer ej Strømme af Olie, Bække af Honning og Fløde;

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

han må af med sin Vinding, svælger den ej, får ingen Glæde af tilbyttet Gods.

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

Thi han knuste de ringe og lod dem ligge, ranede Huse, han ej havde bygget.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

Thi han har ingen Hjælp af sin Rigdom, trods sine Skatte reddes han ikke;

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

ingen gik fri for hans Glubskhed, derfor varer hans Lykke ikke;

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

midt i sin Overflod har han det trangt, al Slags Nød kommer over ham.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

For at fylde hans Bug sender Gud sin Vredes Glød imod ham, lader sin Harme regne på ham.

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

Flyr han for Brynje af Jern, så gennemborer ham Kobberbuen;

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

en Kni kommer ud af hans Ryg, et lynende Stål af hans Galde; over ham falder Rædsler,

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

idel Mørke er opsparet til ham; Ild, der ej blæses op, fortærer ham, æder Levningen i hans Telt.

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

Himlen bringer hans Brøde for Lyset, og Jorden rejser sig mod ham.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

Hans Huses Vinding må bort, rives bort på Guds Vredes Dag.

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

Slig er den gudløses Lod fra Gud og Lønnen fra Gud for hans Brøde!