Job 16

A odpovídaje Job, řekl:

Så tog Job til Orde og svarede:

Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

"Nok har jeg hørt af sligt, besværlige Trøstere er I til Hobe!

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Får Mundsvejret aldrig Ende? Hvad ægged dig dog til at svare?

Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

Også jeg kunde tale som I, hvis I kun var i mit Sted, føje mine Ord imod jer og ryste på Hovedet ad jer,

Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

styrke jer med min Mund, ej spare på ynksomme Ord!

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Taler jeg, mildnes min Smerte ikke og om jeg tier, hvad Lindring får jeg?

Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

Dog nu har han udtømt min Kraft, du bar ødelagt hele min Kreds;

A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

at du greb mig, gælder som Vidnesbyrd mod mig, min Magerhed vidner imod mig.

Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

Hans Vrede river og slider i mig, han skærer Tænder imod mig. Fjenderne hvæsser Blikket imod mig,

Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

de opspiler Gabet imod mig, slår mig med Hån på Kind og flokkes til Hobe omkring mig;

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Gud gav mig hen i Niddingers Vold, i gudløses Hænder kasted han mig.

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

Jeg leved i Fred, så knuste han mig, han greb mig i Nakken og sønderslog mig; han stilled mig op som Skive,

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

hans Pile flyver omkring mig, han borer i Nyrerne uden Skånsel, udgyder min Galde på Jorden;

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Revne på Revne slår han mig, stormer som Kriger imod mig.

Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

Over min Hud har jeg syet Sæk og boret mit Horn i Støvel;

Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

mit Ansigt er rødt af Gråd, mine Øjenlåg hyllet i Mørke,

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

skønt der ikke er Vold i min Hånd, og skønt min Bøn er ren!

Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

Dølg ikke, Jord, mit Blod, mit Skrig komme ikke til Hvile!

Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

Alt nu er mit Vidne i Himlen, min Talsmand er i det høje;

Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

gid min Ven lod sig finde! Mit Øje vender sig med Tårer til Gud,

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

at han skifter Ret mellem Manden og Gud, mellem Mennesket og hans Ven!

Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.

Thi talte er de kommende År, jeg skal ud på en Færd, jeg ej vender hjem fra.