Job 15

Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Så tog Temaniten Elifaz til Orde og sagde:

Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

"Mon Vismand svarer med Mundsvejr og fylder sit Indre med Østenvind

Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

for at hævde sin Ret med gavnløs Tale, med Ord, som intet båder?

Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

Desuden nedbryder du Gudsfrygt og krænker den Stilhed, som tilkommer Gud.

Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

Din Skyld oplærer din Mund, du vælger de listiges Sprog.

Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

Din Mund domfælder dig, ikke jeg, dine Læber vidner imod dig!

Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

Var du den første, der fødtes, kom du til Verden, før Højene var?

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

Mon du lytted til, da Gud holdt Råd, og mon du rev Visdommen til dig?

Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

Hvad ved du, som vi ikke ved, hvad forstår du, som vi ikke kender?

I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

Også vi har en gammel iblandt os, en Olding, hvis Dage er fler end din Faders!

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

Er Guds Trøst dig for lidt, det Ord, han mildelig talede til dig?

Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

Hvi river dit Hjerte dig hen, hvi ruller dit Øje vildt?

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

Thi du vender din Harme mod Gud og udstøder Ord af din Mund.

Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

Hvor kan et Menneske være rent, en kvindefødt have Ret?

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

End ikke sine Hellige tror han, og Himlen er ikke ren i hans Øjne,

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

hvad da den stygge, den onde, Manden, der drikker Uret som Vand!

Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

Jeg vil sige dig noget, hør mig, jeg fortæller, hvad jeg har set,

Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

hvad vise Mænd har forkyndt, deres Fædre ikke dulgt,

Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

dem alene var Landet givet, ingen fremmed færdedes blandt dem:

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

Den gudløse ængstes hele sit Liv, de stakkede År, en Voldsmand lever;

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

Rædselslyde fylder hans Ører, midt under Fred er Hærgeren over ham;

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

han undkommer ikke fra Mørket, opsparet er han for Sværdet,

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

udset til Føde for Gribbe, han ved, at han står for Fald;

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

Mørkets Dag vil skræmme ham. Trængsel og Angst overvælde ham som en Konge, rustet til Strid.

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

Thi Hånden rakte han ud mod Gud og bød den Almægtige Trods,

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

stormed bårdnakket mod ham med sine tykke, buede Skjolde.

Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

Thi han dækked sit Ansigt med Fedt og samlede Huld på sin Lænd.

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

tog Bolig i Byer, der øde lå hen. i Huse, man ikke må bo i, bestemt til at ligge i Grus.

Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

Han bliver ej rig, hans Velstand forgår, til Jorden bøjer sig ikke hans Aks;

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

han undkommer ikke fra Mørket. Solglød udtørrer hans Spire, hans Blomst rives bort af Vinden.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

Han stole ikke på Tomhed han farer vild thi Tomhed skal være hans Løn!

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

I Utide visner hans Stamme, hans Palmegren skal ikke grønnes;

Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

han ryster som Ranken sin brue af og kaster som Olietræet sin Blomst.

Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

Thi vanhelliges Samfund er goldt, og Ild fortærer Bestikkelsens Telte;

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

svangre med Kvide, føder de Uret, og deres Moderskød fostrer Svig!