Job 11

A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

Så tog Na'amatiten Zofar til Orde og sagde:

Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

"Skal en Ordgyder ej have Svar, skal en Mundheld vel have Ret?

Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

Skal Mænd vel tie til din Skvalder, skal du spotte og ikke få Skam?

Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

Du siger: "Min Færd er lydeløs, og jeg er ren i hans Øjne!"

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

Men vilde dog Gud kun tale, oplade sine Læber imod dig,

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

kundgøre dig Visdommens Løndom, thi underfuld er den i Væsen; da vilde du vide, at Gud har glemt dig en Del af din Skyld!

Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

Har du loddet Bunden i Gud og nået den Almægtiges Grænse?

Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

Højere er den end Himlen hvad kan du? Dybere end Dødsriget - hvad ved du?

Delší jest míra její než země, a širší než moře.

Den overgår Jorden i Vidde, er mere vidtstrakt end Havet.

Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

Farer han frem og fængsler, stævner til Doms, hvem hindrer ham?

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

Han kender jo Løgnens Mænd, Uret ser han og agter derpå,

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

så tomhjernet Mand får Vid, og Vildæsel fødes til Menneske.

Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

Hvis du får Skik på dit Hjerte og breder dine Hænder imod ham,

Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

hvis Uret er fjern fra din Hånd, og Brøde ej bor i dit Telt,

Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

ja, da kan du lydefri løfte dit Åsyn og uden at frygte stå fast,

Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

ja, da skal du glemme din Kvide, mindes den kun som Vand, der flød bort;

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

dit Liv skal overstråle Middagssolen, Mørket vorde som lyse Morgen.

Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

Tryg skal du være, fordi du har Håb; du ser dig om og går trygt til Hvile,

A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

du ligger uden at skræmmes op. Til din Yndest vil mange bejle.

Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

Men de gudløses Øjne vansmægter; ude er det med deres Tilflugt, deres Håb er blot at udånde Sjælen!