II Thessalonians 3

Dále pak, bratří, modlte se za nás, aby slovo Páně rozmáhalo se a slaveno bylo, jako i u vás,

I øvrigt, Brødre! beder for os, at Herrens Ord må have Løb og forherliges ligesom hos eder,

A abychom vysvobozeni byli od nezbedných a zlých lidí. Neboť ne všech jest víra.

og at vi må fries fra de vanartige og onde Mennesker; thi Troen er ikke alles.

Ale věrnýť jest Pán, kterýž utvrdí vás a ostříhati bude od zlého.

Men trofast er Herren, som skal styrke eder og bevare eder fra det onde;

Doufámeť pak v Pánu o vás, že to, což vám předkládáme, činíte i činiti budete.

og vi have den Tillid til eder i Herren, at I både gøre og ville gøre, hvad vi byde.

Pán pak spravujž srdce vaše k lásce Boží a k trpělivému očekávání Krista.

Men Herren styre eders Hjerter til Guds Kærlighed og til Kristi Udholdenhed!

Přikazujemeť pak vám, bratří, ve jménu Pána našeho Jezukrista, abyste se oddělovali od každého bratra, kterýž by se choval neřádně a ne podle naučení vydaného, kteréž přijal od nás.

Men vi byde eder, Brødre! i vor Herres Jesu Kristi Navn, at I holde eder borte fra enhver Broder, som vandrer uskikkeligt og ikke efter den Overlevering, som de modtoge af os.

Nebo sami víte, kterak jest potřebí následovati nás, poněvadž jsme se nechovali mezi vámi neslušně.

I vide jo selv, hvorledes I bør efterfølge os. Thi vi have ikke levet uskikkeligt iblandt eder,

Aniž jsme darmo chleba jedli u koho, ale s prací a s těžkostí, ve dne i v noci dělajíce, abychom žádnému z vás nebyli k obtížení.

ikke heller spiste vi nogens Brød for intet, men arbejdede med Møje og Anstrengelse, Nat og Dag,for ikke at være nogen af eder til Byrde.

Ne jako bychom neměli k tomu práva, ale abychom se vám za příklad vydali, abyste nás následovali.

Ikke fordi vi ikke have Ret dertil; men vi vilde give eder et Forbillede i os selv, for at I skulde efterfølge os.

Nebo i když jsme byli u vás, to jsme vám předkládali: Kdož nechce dělati, aby také nejedl.

Også da vi vare hos eder, bød vi eder jo dette, at dersom nogen ikke vil arbejde, så skal han heller ikke have Føden!

Slyšímeť zajisté, že někteří mezi vámi chodí nezpůsobně, nic nedělajíce, ale v neužitečné věci se vydávajíce.

Vi høre nemlig, at nogle vandre uskikkeligt iblandt eder, idet de ikke arbejde, men tage sig uvedkommende Ting for.

Protož těm, kteříž takoví jsou, přikazujeme, a napomínáme jich skrze Pána našeho Jezukrista, aby pokojně pracujíce, svůj chléb jedli.

Sådanne byde og formane vi i den Herre Jesus Kristus, at de skulle arbejde i Stilhed og således spise deres eget Brød.

Vy pak, bratří, neoblevujte dobře činíce.

Men I, Brødre! bliver ikke trætte af at gøre det gode!

Pakli kdo neuposlechne skrze psaní řeči naší, toho znamenejte, a nemějte s ním nic činiti, ať by se zastyděl.

Men dersom nogen ikke lyder vort Ord her i Brevet, da mærker eder ham; hav intet Samkvem med ham, for at han må skamme sig!

Avšak nemějte ho za nepřítele, ale napomínejte jako bratra.

Dog skulle I ikke agte ham for en Fjende, men påminde ham som en Broder!

Sám pak Pán pokoje dejž vám vždycky pokoj všelijakým způsobem. Pán budiž se všemi vámi.

Men han selv, Fredens Herre, give eder Freden altid, i alle Måder! Herren være med eder alle!

Pozdravení mou vlastní rukou Pavlovou, což jest za znamení v každém listu. Takť obyčejně píši.

Hilsenen med min, Paulus's, egen Hånd, hvilket er et Mærke i hvert Brev. Således skriver jeg.

Milost Pána našeho Jezukrista budiž se všemi vámi. Amen. Druhý list k Tessalonicenským psán byl z Atén.

Vor Herres Jesu Kristi Nåde være med eder alle!