Psalms 73

Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

Psalam. Asafov Kako je dobar Bog čestitima, Bog onima koji su čista srca!

Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

A meni umalo noge ne posrnuše, zamalo koraci ne okliznuše,

Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

jer zločincima zavidjeh motreći sreću grešnika.

Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

Nikakvu patnju ne snose, pretilo je tijelo njihovo.

V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

Ne žive u mukama smrtnika, ljudske ih nevolje ne biju.

Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

Stoga je oholost ogrlica vratu njihovu, a nasilje haljina koja ih pokriva.

Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

Iz pretila srca izlazi opakost njihova, srca im se prelijevaju ispraznim tlapnjama.

Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

Podsmjehuju se i zlobno govore, nasiljem prijete odozgo.

Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

Ustima na nebo nasrću, a jezik se njihov obara na zemlju.

A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

Zato moj narod za njima leti i srče obilne vode

Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

pa veli: "Kako da dozna Bog? Spoznaje li Svevišnji?"

Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

Eto, takvi su grešnici: uvijek spokojni, bogatstvo zgrću.

Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

Jesam li, dakle, samo ja uzalud čuvao srce čisto i u nedužnosti prao ruke

Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

kad sam primao udarce svaki dan i kaznu jutro za jutrom?

Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

Da sam kazao: "Govorit ću kao i oni", izdao bih rod sinova tvojih.

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

Promišljah tada da bih spoznao: al' mi se učini mučno u očima mojim

Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

sve dok ne nađoh ulaz u Božje svetinje pa prozreh kakav im je svršetak.

Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

Zaista, na klizavu stazu ti ih postavljaš, u propast ih obaraš.

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

Kako učas propadoše, nestaše, užas ih izjede!

Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

Kao što čovjek prezire san kad se probudi, tako ćeš, Gospode, prezreti lik im kada ustaneš.

Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

Kad mi duša bijaše ojađena, a bubrezi probodeni,

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

bezumnik bijah bez razbora, k'o živinče pred tobom.

A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

Al' ću odsad uvijek biti s tobom, jer ti prihvati desnicu moju:

Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

vodit ćeš me po naumu svojem da me zatim uzmeš u slavu svoju.

Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

Koga ja imam u nebu osim tebe? Kad sam s tobom, ne veselim se zemlji.

Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

Malaksalo mi tijelo i srce: okrilje srca moga, i baštino moja, o Bože, dovijeka!

Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

Doista, propast će oni koji se udaljuju od tebe, istrebljuješ svakog tko ti se iznevjeri.

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

A meni je milina biti u Božjoj blizini, imati sklonište svoje u Jahvi. Pripovijedat ću sva tvoja djela na vratima Kćeri sionske.