Psalms 69

Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
Zborovođi. Po napjevu "Ljiljani". Davidov.
Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
Spasi me, Bože: vode mi dođoše do grla!
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
U duboko blato zapadoh i nemam kamo nogu staviti; u duboku tonem vodu, pokrivaju me valovi.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
Iznemogoh od vikanja, grlo mi je promuklo, oči mi klonuše Boga mog čekajuć'.
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
Brojniji su od vlasi na glavi mojoj oni koji me mrze nizašto. Tvrđi su od kostiju mojih oni što mi se nepravedno protive: zar mogu vratiti što nisam oteo?
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
Bože, ti znadeš bezumnost moju, moji ti grijesi nisu sakriti.
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
Nek' se ne postide zbog mene koji se u te uzdaju, Gospode, Jahve nad Vojskama! Neka se ne posrame zbog mene koji traže tebe, Bože Izraelov!
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
Jer zbog tebe podnesoh pogrdu, i stid mi pokri lice.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
Tuđinac postadoh braći i stranac djeci majke svoje.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
Jer me izjela revnost za Dom tvoj i poruge onih koji se rugaju tebi padoše na me.
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
Dušu sam postom mučio, okrenulo mi se u ruglo.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
Uzeh kostrijet za haljinu, i postah im igračka.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
Koji sjede na vratima protiv mene govore, vinopije mi rugalice poju.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
No tebi se molim, Jahve, u vrijeme milosti, Bože; po velikoj dobroti svojoj ti me usliši po svojoj vjernoj pomoći!
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
Izvuci me iz blata da ne potonem, od onih koji me mrze izbavi me - iz voda dubokih.
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
Nek' me ne pokriju valovi, nek' me ne proguta dubina, nek' bezdan ne zatvori usta nada mnom!
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
Usliši me, Jahve, jer je dobrostiva milost tvoja, po velikom milosrđu pogledaj na me!
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
Ne sakrivaj lica pred slugom svojim; jer sam u stisci, usliši me brzo!
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
Približi se duši mojoj i spasi je; zbog dušmana mojih oslobodi me!
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
Ti mi znadeš porugu, stid i sramotu, pred tvojim su očima svi koji me muče.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
Ruganje mi slomilo srce i klonuh; čekao sam da se tko sažali nada mnom, ali ga ne bi; i da me tko utješi, ali ga ne nađoh.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
U jelo mi žuči umiješaše, u mojoj me žeđi octom napojiše.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
Nek' im stol bude zamka, a žrtvene gozbe stupica!
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
Nek' im potamne oči da ne vide, nek' im bokovi zasvagda oslabe!
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
Izlij na njih ljutinu, žar tvoga gnjeva nek' ih zahvati!
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
Njihova kuća nek' opusti, u njihovu šatoru nek' nitko ne stanuje!
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
Jer su progonili koga ti pokara, bol povećaše onomu koga ti rani.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
Na njihovu krivnju krivnju još dodaj, ne opravdali se pred tobom!
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
Nek' budu izbrisani iz knjige živih, među pravednike neka se ne broje!
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
A ja sam jadnik i bolnik - nek' me štiti tvoja pomoć, o Bože!
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
Božje ću ime hvaliti popijevkom, hvalit ću ga zahvalnicom.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
Bit će to milije Jahvi no bik žrtveni, milije nego junac s papcima i rozima.
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
Gledajte, ubogi, i radujte se, nek' vam oživi srce, svima koji Boga tražite.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
Jer siromahe Jahve čuje, on ne prezire sužanja svojih.
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
Neka ga hvale nebesa i zemlja, mora i sve što se u njima miče.
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]
Jer Bog će spasiti Sion - on će sagradit' gradove Judine - tu će oni stanovat', imati baštinu. [ (Psalms 69:37) Baštinit će ga potomci slugu njegovih; prebivat će u njemu oni što ljube ime Božje. ]