Psalms 64

Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

Zborovođi. Psalam. Davidov.

Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Poslušaj, Bože, moje žalbe glas; od strašna dušmanina život mi čuvaj!

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Štiti me od mnoštva opakih, sakrij od bjesnila zlotvora

Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

koji bruse jezike k'o mačeve, otrovne riječi izbacuju kao strijele,

Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

da iz potaje rane nedužna, da ga rane iznenada ne bojeć' se ničega.

Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Spremni su na djelo pakosno, snuju kako će kradom zamke staviti i govore: "Tko će nas vidjeti?"

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Snuju zlodjela, smišljene osnove kriju: pamet i srce čovječje bezdan su duboki.

Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

No Bog ih ranjava strijelom, odjednom ih rane prekriju.

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Vlastiti jezik propast im donosi, kimaju glavom oni što ih vide:

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]

svi se boje, Božje djelo slave i misle o onom što on učini. [ (Psalms 64:11) Pravednik se raduje u Jahvi, njemu se utječe, i kliču svim srcem čestiti. ]