Psalms 2

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
Zašto se bune narodi, zašto puci ludosti snuju?
Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
Ustaju kraljevi zemaljski, knezovi se rotÄe protiv Jahve i Pomazanika njegova:
Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
"Skršimo okove njihove i jaram njihov zbacimo!"
Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
Smije se onaj što na nebu stoluje, Gospod im se podruguje.
Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
Tad im veli u svom gnjevu, žestinom ih on zbunjuje:
Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
"TÓa ja kralja svog postavih nad Sionom, svojom svetom gorom."
Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
Obznanjujem odluku Jahvinu: Gospodin mi reče: "Ti si sin moj, danas te rodih.
Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
Zatraži samo, i dat ću ti puke u baštinu, i u posjed krajeve zemaljske.
Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
Vladat ćeš njima palicom gvozdenÄom i razbit ih kao sud lončarski."
A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
Opametite se sada, vi kraljevi, Urazumite se, suci zemaljski.
Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
Služite Jahvi sa strahom, s trepetom se pokorite njemu,
Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
da se ne razgnjevi te ne propadnete na putu, kad uskoro plane srdžba njegova. Blago svima koji se njemu utječu!