Psalms 17

Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

Molitva. Davidova. Počuj, Jahve pravedni, i vapaj mi poslušaj, usliši molitvu iz usta iskrenih!

Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

Od tebe nek' mi dođe presuda, tvoje oči vide što je pravo.

Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

Istraži mi srce, pohodi noću, ognjem me iskušaj, al' u meni nećeš nać' bezakonja. Ne zgriješiše usta moja

Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

kao što griješe ljudi: po riječima usta tvojih čuvah putove Zakona.

Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

Korak mi čvrsto prionu za tvoje staze, ne zasta mi noga na putima tvojim.

Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

Zazivam te, Bože, ti ćeš me uslišit': prikloni mi uho i čuj riječi moje.

Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

Proslavi na meni dobrotu svoju, ti koji od dušmana izbavljaš one što se utječu desnici tvojoj.

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

Čuvaj me k'o zjenicu oka, sakrij me u sjenu krila svojih

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

od zlotvora što na me nasrću. Dušmani me bijesni opkoljuju,

Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

bešćutno srce zatvaraju i ustima zbore naduto,

Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

Koraci njini sad me okružuju, smjeraju da me na zemlju obore;

Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

slični lavu dok se, zinuv, na plijen obara i laviću što vreba u potaji.

Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

Ustani, Jahve, presretni ga i obori, od grešnika mi život mačem spasi,

Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

a rukom od ljudi, Gospodine: od ljudi kojih je dio ovaj život, kojima želudac puniš dobrima; kojih su sinovi siti, a djeci daju što im pretekne.

Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

A ja ću u pravdi gledati lice tvoje, i jednom kad se probudim, sit ću ga se nagledati.