Psalms 142

Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

Poučna pjesma. Davidova. Kad bijaše u spilji. Molitva.

Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

Iz svega glasa vapijem Jahvi, iz svega glasa Jahvu zaklinjem.

Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

Pred njim svoju izlijevam tužaljku, tjeskobu svoju pred njim razastirem.

Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

Ako duh moj i klone u meni, ti put moj poznaješ. Na putu kojim prolazim potajnu mi zamku staviše.

Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

Obazrem li se nadesno i pogledam: nitko ne zna za mene. Nemam kamo pobjeći, nitko za život moj ne mari.

K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

K tebi, Jahve, vapijem; govorim: ti si mi utočište, ti si dio moj u zemlji živih.

Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

Poslušaj moje vapaje jer sam veoma nevoljan. Izbavi me od gonitelja mojih jer od mene oni su moćniji. [ (Psalms 142:8) Izvedi iz tamnice dušu moju da zahvaljujem imenu tvojemu. Oko mene će se okupiti pravednici zbog dobra što si ga iskazao meni. ]