Psalms 132

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Hodočasnička pjesma.

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

Spomeni se, o Jahve, Davida i sve revnosti njegove: kako se Jahvi zakleo, zavjetovao Snazi Jakovljevoj:

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

"Neću ući u šator doma svog nit' uzaći na ležaj svoje postelje,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

neću pustit' snu na oči nit' počinka dati vjeđama,

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

dok Jahvi mjesto ne nađem, boravište Snazi Jakovljevoj."

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Eto, čusmo za nj u Efrati, nađosmo ga u Poljima jaarskim.

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Uđimo u stan njegov, pred noge mu padnimo!

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

"Ustani, o Jahve, pođi k svom počivalištu, ti i Kovčeg sile tvoje!

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Svećenici tvoji nek' se obuku u pravednost, pobožnici tvoji nek' radosno kliču!

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

Poradi Davida, sluge svojega, ne odvrati lica od svog pomazanika!"

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Jahve se zakle Davidu zakletvom tvrdom od koje neće odustati: "Potomka tvoje utrobe posadit ću na prijestolje tvoje.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Budu li ti sinovi Savez moj čuvali i naredbe kojima ih učim, i sinovi će njini dovijeka sjedit' na tvom prijestolju."

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Jer Jahve odabra Sion, njega zaželje sebi za sjedište.

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

"Ovo mi je počivalište vječno, boravit ću ovdje jer tako poželjeh.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

Žitak ću njegov blagosloviti, siromahe nahraniti kruhom.

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Svećenike njegove u spas ću odjenuti, sveti će njegovi kliktati radosno.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Učinit ću da ondje za Davida rog izraste, pripravit ću svjetiljku za svog pomazanika.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

U sram ću mu obući dušmane, a na njemu će blistat' vijenac moj."