Psalms 107

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Hvalite Jahvu jer je dobar, jer je dovijeka ljubav njegova!

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

Tako nek' reknu svi otkupljenici koje Jahve otkupi iz ruke dušmanske

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

i koje skupi iz svih zemalja, s istoka i sa zapada, sa sjevera i s juga.

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

Lutahu pustinjom, u samoći pustoj, puta ne nalazeć' do naseljena grada.

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

Gladni su bili, žeđu izmoreni, duša je klonula u njima.

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi, i on ih istrže iz svih nevolja.

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

Pravim ih putem pÓovede da stignu ka gradu naseljenu.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!

Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

Jer gladnu dušu on nasiti, dušu izgladnjelu on napuni dobrima.

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

U mraku sjeđahu i u tmini, sputani bijedom i gvožđima,

Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

jer su prkosili besjedama Božjim i prezreli naum Svevišnjega.

Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

Srce im stoga skrši patnjama: posrtahu, a ne bješe nikog da im pomogne.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

Izvede ih iz tmina i mraka, raskide okove njihove.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!

Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

Jer razbi vrata mjedena i gvozdene polomi zasune.

Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

Zbog svojih bezakonja bolovahu oni, ispaštajuć' svoje opačine:

Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

svako se jelo gadilo duši njihovoj, do vrata smrti oni dođoše.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

Riječ svoju posla da ih ozdravi i život im spasi od jame grobne.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!

A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

Nek' prinose žrtve zahvalnice i kličući nek' djela njegova kazuju!

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

Oni koji lađama zaploviše morem da po vodama silnim trguju:

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

oni vidješe djela Jahvina, čudesa njegova na pučini.

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

On reče i olujni se vjetar uzvitla što u visinu diže valove mora.

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

Do neba se dizahu, u bezdan se spuštahu, u nevolji duša im ginula.

Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

Teturahu i posrtahu kao pijani, sva ih je mudrost izdala.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

Smiri oluju u tih povjetarac, valovi morski umukoše.

I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

Obradovaše se tišini, u željenu luku on ih povede.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!

Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

Neka ga uzvisuju u narodnom zboru, neka ga hvale u vijeću staraca!

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

On pretvori rijeke u pustinju, a izvore vodene u žednu zemlju;

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

plodonosnu zemlju u slanu pustaru zbog zloće žitelja njezinih.

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

On obrati pustinju u jezero, a zemlju suhu u vodene izvore

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

i naseli ondje izgladnjele te podigoše grad gdje će živjeti.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

Zasijaše njive, posadiše vinograde što im doniješe obilnu ljetinu.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

I on ih blagoslovi te se namnožiše silno i stada im se ne smanjiše.

A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

Prorijeđeni bjehu i prezreni pod teretom patnja i nevolja.

Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

Onaj što izlijeva prezir na knezove pusti ih da po bespuću pustom lutaju.

Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

Iz nevolje pÓodiže ubogog i obitelji k'o stada ÓumnožÄi.

Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

Videć' to, čestiti neka se raduju, a zloća neka sebi usta začepi!

Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

Tko je mudar nek' o svemu tom razmišlja i nek' uvidi dobrotu Jahvinu!