Proverbs 7

Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

Čuvaj, sine, riječi moje i pohrani moje zapovijedi kod sebe.

Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

Čuvaj moje zapovijedi, i bit ćeš živ, i nauk moj kao zjenicu oka svoga.

Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

Priveži ih sebi na prste, upiši ih na ploči srca svoga;

Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

reci mudrosti: "Moja si sestra" i razboritost nazovi "sestričnom",

Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

da te čuva od žene preljubnice, od tuđinke koja laskavo govori.

Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

Kad bijah jednom na prozoru svoje kuće i gledah van kroz rešetku,

Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

vidjeh među lakovjernima, opazih među momcima nerazumna mladića:

Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

prolazio je ulicom kraj njezina ugla i koracao putem k njezinoj kući

V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

u sumraku između dana i večeri kad se hvata noćna tmina;

A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

i gle, susrete ga žena, bludno odjevena i s prijevarom u srcu.

Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

Jogunasta bijaše i razuzdana, noge joj se nisu mogle u kući zadržati;

Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

bila je čas na ulici, čas na trgovima i vrebala kod svakog ugla;

I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

i uhvati ga i poljubi i reče mu bezobrazna lica:

Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

"Bila sam dužna žrtvu pričesnicu, i danas izvrših svoj zavjet;

Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

zato sam ti izašla u susret, da te tražim, i nađoh te.

Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

Svoju sam postelju nastrla sagovima, vezenim pokrivačima misirskim;

Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

svoj sam krevet namirisala smirnom, alojem i cimetom.

Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

Hajde da se opijamo nasladom do jutra i da se radujemo užicima ljubavi.

Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

Jer muža mi nema kod kuće: otišao je na dalek put;

Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

uzeo je sa sobom novčani tobolac; a vratit će se kući tek o uštapu."

I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

Tako ga zavede svojim vičnim nagovorom, odvuče ga svojim glatkim usnama.

Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

I ludo on pođe za njom, kao što vol ide na klaonicu i kao što jelen zapleten u mrežu čeka

Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

dok mu strijela ne probije jetra, i kao ptica što ulijeće u zamku, i ne znajući da će ga to života stajati.

Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

Zato me, sine moj, poslušaj i čuj riječi mojih usta.

Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

Nek' ti srce ne zastranjuje na njezine putove i ne lutaj po njezinim stazama.

Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

Jer je mnoge smrtno ranila i oborila, i mnogo je onih što ih je pobila.

Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

U Podzemlje vode putovi kroz njenu kuću, dolje u odaje smrti.