Proverbs 5

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

Sine moj, čuj moju mudrost, prigni uho mojoj razboritosti

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

da sačuvaš oprez, da ti usne zadrže znanje.

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

Jer s usana žene preljubnice kaplje med i nepce joj je glađe od ulja,

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

ali je ona naposljetku gorka kao pelin, oštra kao dvosjekli mač.

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

Njene noge silaze k smrti, a koraci vode u Podzemlje.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

Ona ne pazi na put života, ne mari što su joj staze kolebljive.

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

Zato me sada poslušaj, sine, i ne odstupaj od riječi mojih usta.

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

Neka je put tvoj daleko od nje i ne približuj se vratima njezine kuće,

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

da drugima ne bi dao svoju slavu i okrutnima svoje godine;

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

da se ne bi tuđinci nasitili tvoga dobra i da tvoja zaslužba ne ode u tuđu kuću;

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

da ne ridaš na koncu kad ti nestane tijela i puti

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

i da ne kažeš: "Oh, kako sam mrzio pouku i kako mi je srce preziralo ukor!

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

I ne slušah glasa svojih učitelja, niti priklonih uho onima što me poučavahu.

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

I umalo ne zapadoh u svako zlo, usred zbora i zajednice!"

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

Pij vodu iz svoje nakapnice i onu što teče iz tvoga studenca.

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

Moraju li se tvoji izvori razlijevati i tvoji potoci teći ulicama?

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

Nego neka oni budu samo tvoji, a ne i tuđinaca koji su uza te.

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

Neka je blagoslovljen izvor tvoj i raduj se sa ženom svoje mladosti:

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

neka ti je kao mila košuta i ljupka gazela, neka te grudi njene opajaju u svako doba, njezina ljubav zatravljuje bez prestanka!

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

TÓa zašto bi se, sine moj, zanosio preljubnicom i grlio tuđinki njedra?

Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

Jer pred Jahvinim su očima čovjekovi putovi i on motri sve njegove staze.

Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

Opakoga će uhvatiti njegova zloća i sapet će ga užad njegovih grijeha.

Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

Umrijet će jer nema pouke, propast će zbog svoje goleme gluposti.