Matthew 27

A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.

A kad objutri, svi su glavari svećenički i starješine narodne održali vijećanje protiv Isusa da ga pogube.

I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.

I svezana ga odveli i predali upravitelju Pilatu.

Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším,

Kada Juda, njegov izdajica, vidje da je Isus osuđen, pokaja se i vrati trideset srebrnjaka glavarima svećeničkim i starješinama

Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.

govoreći: "Sagriješih predavši krv nedužnu!" Odgovoriše: "Što se to nas tiče? To je tvoja stvar!"

A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.

I bacivši srebrnjake u Hram, ode te se objesi.

A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.

Glavari svećenički uzeše srebrnjake i rekoše:

A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.

"Nije dopušteno staviti ih u hramsku riznicu jer su krvarina." Posavjetuju se i kupe za njih lončarovu njivu za ukop stranaca.

Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.

Stoga se ona njiva zove "Krvava njiva" sve do danas.

A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,

Tada se ispuni što je rečeno po proroku Jeremiji: Uzeše trideset srebrnjaka - cijenu Neprocjenjivoga kojega procijeniše sinovi Izraelovi -

A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.

i dadoše ih za njivu lončarovu kako mi naredi Gospodin.

Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš.

Dovedoše dakle Isusa pred upravitelja. Upita ga upravitelj: "Ti li si kralj židovski?" On odgovori: "Ti kažeš."

A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.

I dok su ga glavari svećenički i starješine narodne optuživale, ništa nije odgovarao.

Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?

Tada mu reče Pilat: "Ne čuješ li što sve protiv tebe svjedoče?"

Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil.

I ne odgovori mu ni na jednu riječ te se upravitelj silno čudio.

Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.

A o Blagdanu upravitelj je običavao svjetini pustiti jednoga uznika, koga bi već htjeli.

I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš.

Tada upravo bijaše u njih poznati uznik zvani Baraba.

Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?

Kad se dakle sabraše, reče im Pilat: "Koga hoćete da vam pustim: Barabu ili Isusa koji se zove Krist?"

Neboť věděl, že jej z závisti vydali.

Znao je doista da ga predadoše iz zavisti.

A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.

Dok je sjedio na sudačkoj stolici, poruči nu njegova žena: "Mani se ti onoga pravednika jer sam danas u snu mnogo pretrpjela zbog njega."

Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.

Međutim, glavari svećenički i starješine nagovore svjetinu da zaište Barabu, a Isus da se pogubi.

I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše.

Upita ih dakle upravitelj: "Kojega od ove dvojice hoćete da vam pustim?" A oni rekoše: "Barabu!"

Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.

Kaže im Pilat: "Što dakle da učinim s Isusom koji se zove Krist?" Oni će: "Neka se razapne."

Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď.

A on upita: "A što je zla učinio?" Vikahu još jače: "Neka se razapne!"

A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.

Kad Pilat vidje da ništa ne koristi, nego da biva sve veći metež, uzme vodu i opere ruke pred svjetinom govoreći: "Nevin sam od krvi ove! Vi se pazite!"

A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny.

Sav narod nato odvrati: "Krv njegova na nas i na djecu našu!"

Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.

Tada im pusti Barabu, a Isusa, izbičevana, preda da se razapne.

Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu.

Onda vojnici upraviteljevi uvedoše Isusa u dvor upraviteljev i skupiše oko njega cijelu četu.

A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným.

Svukoše ga pa zaogrnuše skrletnim plaštem.

A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.

Spletoše zatim vijenac od trnja i staviše mu na glavu, a tako i trsku u desnicu. Prigibajući pred njim koljena, izrugivahu ga: "Zdravo, kralju židovski!"

A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu.

Onda pljujući po njemu, uzimahu trsku i udarahu ga njome po glavi.

A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.

Pošto ga izrugaše, svukoše mu plašt, obukoše mu njegove haljine pa ga odvedoše da ga razapnu.

A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.

Izlazeći nađu nekoga čovjeka Cirenca, imenom Šimuna, i prisile ga da mu ponese križ.

I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo,

I dođoše na mjesto zvano Golgota, to jest Lubanjsko mjesto,

Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti.

dadoše mu piti vino sa žuči pomiješano. I kad okusi, ne htjede piti.

Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.

A pošto ga razapeše, razdijeliše među se haljine njegove bacivši kocku.

A sedíce, ostříhali ho tu.

I sjedeći ondje, čuvahu ga.

I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.

I staviše mu ponad glave krivicu napisanu: "Ovo je Isus, kralj židovski."

I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.

Tada razapeše s njime dva razbojnika, jednoga zdesna, drugoga slijeva.

Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých,

A prolaznici su ga pogrđivali mašući glavama:

A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže.

"Ti koji razvaljuješ Hram i za tri ga dana sagradiš, spasi sam sebe! Ako si Sin Božji, siđi s križa!"

Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili:

Slično i glavari svećenički s pismoznancima i starješinama, rugajući se, govorahu:

Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.

"Druge je spasio, sebe ne može spasiti! Kralj je Izraelov! Neka sada siđe s križa pa ćemo povjerovati u nj!

Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.

Uzdao se u Boga! Neka ga sad izbavi ako mu omilje! Ta govorio je: 'Sin sam Božji!'"

Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.

Tako ga vrijeđahu i s njim raspeti razbojnici.

Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté.

Od šeste ure nasta tama po svoj zemlji - do ure devete.

A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

O devetoj uri povika Isus iza glasa: "Eli, Eli, lema sabahtani?" To će reći: "Bože moj, Bože moj, zašto si me ostavio?"

A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento.

A neki od nazočnih, čuvši to, govorahu: "Ovaj zove Iliju."

A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti.

I odmah pritrča jedan od njih, uze spužvu, natopi je octom, natakne je na trsku i pruži mu piti.

Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.

A ostali rekoše: "Pusti da vidimo hoće li doći Ilija da ga spasi."

Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši.

A Isus opet povika iz glasa i ispusti duh.

A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo,

I gle, zavjesa se hramska razdrije odozgor dodolje, nadvoje; zemlja se potrese, pećine se raspukoše,

A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou.

grobovi otvoriše i tjelesa mnogih svetih preminulih uskrsnuše

A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým.

te iziđoše iz grobova nakon njegova uskrsnuća, uđoše u sveti grad i pokazaše se mnogima.

Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.

A satnik i oni koji su s njime čuvali Isusa vidješe potres i što se zbiva, silno se prestrašiše i rekoše: "Uistinu, Sin Božji bijaše ovaj."

Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,

A bijahu ondje i izdaleka promatrahu mnoge žene što su iz Galileje išle za Isusom poslužujući mu;

Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.

među njima Marija Magdalena i Marija, Jakovljeva i Josipova majka, i majka sinova Zebedejevih.

A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.

Uvečer dođe neki bogat čovjek iz Arimateje, imenom Josip, koji i sam bijaše učenik Isusov.

Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.

On pristupi Pilatu i zaiska tijelo Isusovo. Tada Pilat zapovjedi da mu se dadne.

A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté,

Josip uze tijelo, povi ga u čisto platno

A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.

i položi u svoj novi grob koji bijaše isklesao u stijeni. Dokotrlja velik kamen na grobna vrata i otiđe.

A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.

A bijahu ondje Marija Magdalena i druga Marija: sjedile su nasuprot grobu.

Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,

Sutradan, to jest dan nakon Priprave, sabraše se glavari svećenički i farizeji kod Pilata

Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.

te mu rekoše: "Gospodaru, sjetismo se da onaj varalica još za života kaza: 'Nakon tri dana uskrsnut ću.'

Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.

Zapovjedi dakle da se grob osigura sve do trećega dana da ne bi možda došli njegovi učenici, ukrali ga pa rekli narodu: 'Uskrsnuo je od mrtvih!' I bit će posljednja prijevara gora od prve."

Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.

Reče im Pilat: "Imate stražu! Idite i osigurajte kako znate!"

A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.

Nato oni odu i osiguraju grob: zapečate kamen i postave stražu.