Matthew 22

I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Isus im ponovno prozbori u prispodobama:
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
"Kraljevstvo je nebesko kao kad neki kralj pripravi svadbu sinu svomu.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
Posla sluge da pozovu uzvanike na svadbu. No oni ne htjedoše doći.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Opet posla druge sluge govoreći: 'Recite uzvanicima: Evo, objed sam ugotovio. Junci su moji i tovljenici poklani i sve pripravljeno. Dođite na svadbu!'"
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
"Ali oni ne mareći odoše - jedan na svoju njivu, drugi za svojom trgovinom.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
Ostali uhvate njegove sluge, zlostave ih i ubiju.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
Nato se kralj razgnjevi, posla svoju vojsku i pogubi one ubojice, a grad im spali."
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
"Tada kaže slugama: 'Svadba je, evo, pripravljena ali uzvanici ne bijahu dostojni.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Pođite stoga na raskršća i koga god nađete, pozovite na svadbu!'"
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
"Sluge iziđoše na putove i sabraše sve koje nađoše - i zle i dobre. I svadbena se dvorana napuni gostiju.
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Kad kralj uđe pogledati goste, spazi ondje čovjeka koji ne bijaše odjeven u svadbeno ruho.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
Kaže mu: 'Prijatelju, kako si ovamo ušao bez svadbenoga ruha?' A on zanijemi.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Tada kralj reče poslužiteljima: 'Svežite mu ruke i noge i bacite ga van u tamu, gdje će biti plač i škrgut zubi.'
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Doista, mnogo je zvanih, malo izabranih."
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Tada farizeji odoše i održaše vijeće kako da Isusa uhvate u riječi.
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Pošalju k njemu svoje učenike s herodovcima da ga upitaju: "Učitelju! Znamo da si istinit te po istini putu Božjem učiš i ne mariš tko je tko jer nisi pristran.
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Reci nam, dakle, što ti se čini: je li dopušteno dati porez caru ili nije?"
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Znajući njihovu opakost, reče Isus: "Zašto me iskušavate, licemjeri?
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Pokažite mi porezni novac!" Pružiše mu denar.
I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?
On ih upita: "Čija je ovo slika i natpis?"
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
Odgovore: "Carev." Kaže im: "Podajte dakle caru carevo, a Bogu Božje."
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
Čuvši to, zadive se pa ga ostave i odu.
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
Toga dana pristupiše k njemu saduceji, koji vele da nema uskrsnuća, i upitaše ga:
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
"Učitelju, Mojsije reče: Umre li tko bez djece, neka se njegov brat oženi njegovom ženom te podigne porod bratu svomu.
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Bijaše tako u nas sedmero braće. Prvi se oženi i umrije bez poroda ostavivši ženu svom bratu.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Tako i drugi i treći, sve do sedmoga.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
A nakon svih umrije i žena.
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Kojemu će dakle od te sedmorice biti žena o uskrsnuću? Jer sva su je sedmorica imala."
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Odgovori im Isus: "U zabludi ste jer ne razumijete Pisama ni sile Božje.
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Ta u uskrsnuću niti se žene niti udavaju, nego su kao anđeli na nebu.
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
A što se tiče uskrsnuća mrtvih, zar niste čitali što vam reče Bog:
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
Ja sam Bog Abrahamov, Bog Izakov i Bog Jakovljev? Nije on Bog mrtvih, nego živih!"
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
Čuvši to, mnoštvo osta zaneseno njegovim naukom.
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
A kad su farizeji čuli kako ušutka saduceje, okupiše se,
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
a jedan od njih, zakonoznanac, da ga iskuša, upita:
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
"Učitelju, koja ja zapovijed najveća u Zakonu?"
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
A on mu reče: "Ljubi Gospodina Boga svojega svim srcem svojim, i svom dušom svojom, i svim umom svojim.
To jest přední a veliké přikázání.
To je najveća i prva zapovijed.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Druga, ovoj slična: Ljubi svoga bližnjega kao sebe samoga.
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
O tim dvjema zapovijedima visi sav Zakon i Proroci."
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Kad se farizeji skupiše, upita ih Isus:
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
"Što mislite o Kristu? Čiji je on sin?" Kažu mu: "Davidov."
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
A on će njima: "Kako ga onda David u Duhu naziva Gospodinom, kad veli:
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
Reče Gospod Gospodinu mojemu: 'Sjedi mi zdesna dok ne položim neprijatelje tvoje za podnožje nogama tvojim?'
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Ako ga dakle David naziva Gospodinom, kako mu je sin?"
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
I nitko mu nije mogao odgovoriti ni riječi, niti se od toga dana tko usudio upitati ga bilo što.