Matthew 14

V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.

U ono vrijeme doču Herod tetrarh za Isusa

I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.

pa reče svojim slugama: "To je Ivan Krstitelj! On uskrsnu od mrtvih i zato čudesne sile djeluju u njemu."

Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.

Herod doista bijaše uhitio Ivana te ga svezana bacio u tamnicu zbog Herodijade, žene brata svoga Filipa.

Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.

Jer Ivan mu govoraše: "Ne smiješ je imati!"

A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.

Htjede ga ubiti, ali se bojao naroda jer su ga smatrali prorokom.

Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,

Na Herodov rođendan zaplesa kći Herodijadina pred svima i svidje se Herodu.

Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.

Zato se zakle dati joj što god zaište.

A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.

A ona nagovorena od matere: "Daj mi, reče, ovdje na pladnju glavu Ivana Krstitelja."

I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.

Ražalosti se kralj, ali zbog zakletve i sustolnika zapovjedi da se dade.

A poslav kata, sťal Jana v žaláři.

Posla odrubiti glavu Ivanu u tamnici.

I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.

I doniješe glavu njegovu na pladnju, dadoše djevojci, a ona je odnije materi.

A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.

A učenici njegovi dođu, uzmu njegovo tijelo i pokopaju ga pa odu i jave Isusu.

A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.

Kad je Isus to čuo, povuče se odande lađom na samotno mjesto, u osamu. Dočuo to narod pa pohrli pješice za njim iz gradova.

A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.

Kad on iziđe, vidje silan svijet, sažali mu se nad njim te izliječi njegove bolesnike.

A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.

Uvečer mu pristupe učenici pa mu reknu: "Pust je ovo kraj i već je kasno. Otpusti dakle svijet: neka odu po selima kupiti hrane."

Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.

A Isus im reče: "Ne treba da idu, dajte im vi jesti."

A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.

Oni mu kažu: "Nemamo ovdje ništa osim pet kruhova i dvije ribe."

Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.

A on će im: "Donesite mi ih ovamo."

A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.

I zapovjedi da mnoštvo posjeda po travi. On uze pet kruhova i dvije ribe, pogleda na nebo, izreče blagoslov pa razlomi i dade kruhove učenicima, a učenici mnoštvu.

I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.

I jeli su svi i nasitili se. Od preteklih ulomaka nakupiše dvanaest punih košara.

Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.

A blagovalo je oko pet tisuća muškaraca, osim žena i djece.

A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.

I odmah prisili učenike da uđu u lađu i da se prebace prijeko dok on otpusti mnoštvo.

A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.

A pošto otpusti mnoštvo, uziđe na goru, nasamo, da se pomoli. Uvečer bijaše ondje sam.

Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.

Lađa se već mnogo stadija bila ostisla od kraja, šibana valovima. Bijaše protivan vjetar.

Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.

O četvrtoj noćnoj straži dođe on k njima hodeći po moru.

A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.

A učenici ugledavši ga kako hodi po moru, prestrašeni rekoše: "Utvara!" I od straha kriknuše.

Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

Isus im odmah progovori: "Hrabro samo! Ja sam! Ne bojte se!"

I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.

Petar prihvati i reče: "Gospodine, ako si ti, zapovjedi mi da dođem k tebi po vodi!"

A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.

A on mu reče: "Dođi!" I Petar siđe s lađe te, hodeći po vodi, pođe k Isusu.

Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.

Ali kad spazi vjetar, poplaši se, počne tonuti te krikne: "Gospodine, spasi me!"

A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?

Isus odmah pruži ruku, dohvati ga i kaže mu: "Malovjerni, zašto si posumnjao?"

A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.

Kad uđoše u lađu, utihnu vjetar.

Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.

A oni na lađi poklone mu se ničice govoreći: "Uistinu, ti si Sin Božji!"

A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.

Pošto preploviše, dođu na kraj, u Genezaret.

A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.

I ljudi ga onoga kraja prepoznaju pa razglase po svoj onoj okolici. I donošahu mu sve bolesnike

A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.

te ga moljahu da se samo dotaknu skuta njegove haljine. I koji bi se dotakli, ozdravili bi.