Mark 5

Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.

Stigoše na onu stranu mora, u kraj gerazenski.

A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.

Čim iziđe iz lađe, odmah mu iz grobnica pohiti u susret neki čovjek s nečistim duhom.

Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,

Obitavalište je imao u grobnicama. I nitko ga više nije mogao svezati ni lancima

Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.

jer je već često bio i okovima i lancima svezan, ali je raskinuo okove i iskidao lance i nitko ga nije mogao ukrotiti.

A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.

Po cijele bi noći i dane u grobnicama i po brdima vikao i bio se kamenjem.

Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,

Kad izdaleka opazi Isusa, dotrči i pokloni mu se,

A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.

a onda u sav glas povika: "Što ti imaš sa mnom, Isuse, Sine Boga Svevišnjega? Zaklinjem te Bogom, ne muči me!"

(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)

Jer Isus mu bijaše rekao: "Iziđi, duše nečisti, iz ovoga čovjeka!"

I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.

Isus ga nato upita: "Kako ti je ime?" Kaže mu: "Legija mi je ime! Ima nas mnogo!"

I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.

I uporno zaklinjaše Isusa da ih ne istjera iz onoga kraja.

Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.

A ondje je pod brdom paslo veliko krdo svinja.

I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.

Zaklinjahu ga dakle: "Pošalji nas u ove svinje da u njih uđemo!"

I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.

I on im dopusti. Tada iziđoše nečisti duhovi i uđoše u svinje. I krdo od oko dvije tisuće jurnu niz obronak u more i podavi se u moru.

Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.

Svinjari pobjegoše i razglasiše gradom i selima. A ljudi pođoše vidjeti što se dogodilo.

I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.

Dođu Isusu. Ugledaju opsjednutoga: sjedio je obučen i zdrave pameti - on koji ih je imao legiju. I prestraše se.

A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.

A očevici im razlagahu kako je to bilo s opsjednutim i ono o svinjama.

Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.

Tada ga stanu moliti da ode iz njihova kraja.

A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.

Kad je ulazio u lađu, onaj što bijaše opsjednut molio ga da bude uza nj.

Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.

No on mu ne dopusti, nego mu reče: "Pođi kući k svojima pa im javi što ti je učinio Gospodin, kako ti se smilovao."

I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.

On ode i poče razglašavati po Dekapolu što mu učini Isus. I svi su se divili.

A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.

Kad se Isus lađom ponovno prebacio prijeko, zgrnu se k njemu silan svijet.

A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,

Stajao je uz more. I dođe, gle, jedan od nadstojnika sinagoge, imenom Jair. Ugledavši ga, padne mu pred noge

A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.

pa ga usrdno moljaše: "Kćerkica mi je na umoru! Dođi, stavi ruke na nju da ozdravi i ostane u životu!"

I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.

I pođe s njima. A za njim je išao silan svijet i pritiskao ga.

(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,

A neka je žena dvanaest godina bolovala od krvarenja,

A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,

mnogo pretrpjela od pustih liječnika, razdala sve svoje i ništa nije koristilo; štoviše, bivalo joj je sve gore.

Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.

Čuvši za Isusa, priđe mu među mnoštvom odostraga i dotaknu se njegove haljine.

Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.

Mislila je: "Dotaknem li se samo njegovih haljina, bit ću spašena."

A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.

I odmah prestane njezino krvarenje te osjeti u tijelu da je ozdravila od zla.

A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?

Isus odmah u sebi osjeti da je iz njega izišla sila pa se okrenu usred mnoštva i reče: "Tko se to dotaknu mojih haljina?"

I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?

A učenici mu rekoše: "Ta vidiš kako te mnoštvo odasvud pritišće i još pitaš: 'Tko me se to dotaknu?'"

I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.

A on zaokruži pogledom da vidi onu koja to učini.

Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.

Žena, sva u strahu i trepetu, svjesna onoga što joj se dogodilo, pristupi i baci se preda nj pa mu kaza sve po istini.

On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)

On joj reče: "Kćeri, vjera te tvoja spasila! Pođi u miru i budi zdrava od svojega zla!"

A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?

Dok je Isus još govorio, eto nadstojnikovih s porukom. "Kći ti je umrla. Čemu dalje mučiti učitelja?"

Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.

Isus je čuo taj razgovor, pa će nadstojniku: "Ne boj se! Samo vjeruj!"

I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.

I ne dopusti da ga itko drugi prati osim Petra i Jakova i Ivana, brata Jakovljeva.

I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.

I dođu u kuću nadstojnikovu. Ugleda buku i one koji plakahu i naricahu u sav glas.

I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.

Uđe i kaže im: "Što bučite i plačete? Dijete nije umrlo, nego spava."

I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.

A oni mu se podsmjehivahu. No on ih sve izbaci, uzme sa sobom djetetova oca i majku i svoje pratioce pa uđe onamo gdje bijaše dijete.

A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.

Primi dijete za ruku govoreći: "Talita, kum!" što znači: "Djevojko! Zapovijedam ti, ustani!"

A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.

I djevojka odmah usta i poče hodati. Bijaše joj dvanaest godina. I u tren ostadoše zapanjeni, u čudu veliku.

A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.

On im dobro poprijeti neka toga nitko ne dozna; i reče da djevojci dadnu jesti.